Interaktivy preklad PG


10. Gottessohn und Menschensohn


Ein großer Irrtum läuft schon durch Jahrtausende: Die Annahme, daß Jesus von Nazareth Gottessohn und auch gleichzeitig der oft genannte Menschensohn war, ist falsch! In Jesus von Nazareth war ein Stück der Gottheit inkarniert *(Ins irdische Sein eingetreten), um die Brücke über die Kluft von der Gottheit zur Menschheit zu schlagen, die die Menschheit selbst gerissen hatte durch das Großziehen des an Raum und Zeit gebundenen Verstandes. Somit war Jesus Gottes Sohn, als ein Stück von ihm, der unter der Menschheit seine Mission erfüllte, was er nur in Fleisch und Blut durchführen konnte. Er blieb auch in der Inkarnierung Gottes Sohn.

War er aber Gottessohn, so konnte er nicht Menschensohn sein; denn das ist zweierlei. Und er war und ist noch Gottessohn! Wer ist also der Menschensohn? *(Vortrag Nr. 60: Der Menschensohn)

Den Jüngern fiel es schon auf, daß Jesus in der dritten Person sprach, wenn er von dem Menschensohne redete, und sie befragten ihn darüber. Die Überlieferungen sind von den Schreibern in der eigenen Voraussetzung geschrieben, daß Jesus, der Gottessohn, und der Menschensohn ein und dieselbe Person sein soll. Darauf haben alle ihre Berichte von vornherein eingestellt, und damit ohne es zu wollen oder zu wissen, Irrtümer verbreitet.

Wenn Jesus von dem Menschensohn sprach, so sprach er vorausschauend von dessen Kommen. Er kündete es selbst an, da das Kommen des Menschensohnes mit dem Wirken des Gottessohnes in engstem Zusammenhange steht. Er sprach: „Wenn aber des Menschen Sohn kommen wird...“ usw.

Es ist ein Kreislauf, wie überall in der Schöpfung. Die Gottheit kam durch Jesus herab zur Menschheit, um die Wahrheit zu bringen und auszusäen. Die Saat ging auf, die Früchte reifen der Ernte entgegen, und nun soll die Menschheit im Kreislaufe durch die von dem Gottessohne gebrachte Wahrheit reif hinaufschäumen zur Gottheit in des Menschen Sohn, und sich durch diesen wieder mit Gott eng verbinden.

Das ist nicht nur rein symbolisch *(sinnbildlich) gedacht, wie so viele wähnen, sondern das Wort wird sich buchstäblich erfüllen durch eine Person, wie es auch bei Jesus war. Zwischen den beiden Personen Jesus, dem Gottessohne, und dem Menschensohne liegt das gewaltige Menschheitskarma *(Das Menschheitsschicksal).

Jesus ging zum Osterfeste nach Jerusalem, wo viele Völker der Erde vertreten waren. Die Menschen schickten Boten aus nach Gethsemane, um Jesus zu holen. Das war die Zeit, da die Menschen haßerfüllt, mit irdischer Roheit durch ihre Boten den Gottgesandten suchen ließen. Nun achtet auf den Augenblick, da er aus dem Garten trat, sie mit Waffen und Fackeln vor ihm standen, mit Gedanken der Vernichtung.

Als der Gottessohn die Worte sprach: „Ich bins!“ und sich damit der Menschheit auslieferte, setzte das gewaltige Karma ein, das die Menschheit auf sich lud. Von dem Augenblicke an lastete es auf der Menschheit, diese nach den unerbittlichen Gesetzen des Weltalls tiefer und tiefer zur Erde zwingend, bis die Endauflösung naht. Wir stehen dicht davor!

Es wird sich schließen wie ein eiförmiger Kreis. Die Auslösung kommt durch des Menschen Sohn!

Wenn die Menschen durch schwere Ereignisse verzagt, verzweifelt und zermürbt sein werden, klein, ganz klein, dann ist die Stunde da, in der sie sich nach dem verheißenen Gottgesandten sehnen und ihn suchen werden! Und wenn sie wissen, wo er ist, werden von ihnen wie einst Boten ausgeschickt. Doch nicht Gedanken der Vernichtung und des Hasses tragen diese dann in sich, sondern in ihnen kommt die Menschheit diesmal zermürbt, demütig, bittend und vertrauensvoll zu dem, der von dem höchsten Lenker aller Welten ausersehen ist, sie von dem Bann zu lösen, der ihnen Hilfe und Befreiung bringt aus geistiger, wie auch aus irdischer Not.

Auch diese Boten werden fragen. Und wie der Gottessohn einst in Gethsemane die Worte sprach: „Ich bin’s!“, wodurch das Menschheitskarma seinen Anfang nahm, so wird diesmal der Gottgesandte mit denselben Worten antworten: „Ich bin’s!“, und damit löst sich dann das schwere Menschheitskarma. Die gleichen Worte, die die große Schuld auf die damals haßerfüllte Menschheit wälzten, werden sie von der nun wieder mit derselben Frage, bangend und doch vertrauend und bittend kommenden Menschheit nehmen.

Gewaltig ist der Kreislauf dieses Karmas und doch so sicher und genau geführt, daß sich darin die Prophezeiungen erfüllen. Und von der Stunde an, da dieses Wort das zweitemal durch einen Gottesgesandten der Menschheit gegenüber ausgesprochen wird, geht es aufwärts. Erst dann setzt nach des Höchsten Willen das Reich des Friedens ein, nicht bevor!

Ihr seht auf einer Seite die Boten der hassenden Menschheit sich dem Gottessohne nahen, ihn binden und mißhandeln, scheinbar triumphierend über ihn. Dann folgt darauf der damit selbst herbeigeführte dauernde Niedergang in unausbleiblicher Wechselwirkung. Dabei aber auch gleichzeitig das Erstarken und Reifen einer von Jesus ausgestreuten Saat. Nun naht der von Jesus selbst angekündigte Menschensohn, als Gottgesandter, der im Dienste des Gottessohnes dessen Werk fortführt und vollendet, die Ernte bringt und dabei nach göttlicher Gerechtigkeit Spreu von dem Weizen scheidet.

Jesus, der Gottessohn, kam aus Liebe unter die Menschen, um die Verbindung wieder herzustellen, die die Menschheit zerrissen hatte. Der Menschensohn ist der Mensch, der in Gott ist, und die Verbindung in dem Kreislaufe schließt, so daß die reine Harmonie wieder durch die ganze Schöpfung fließen kann.

10. Syn Boží a Syn Člověka


Veliký omyl táhne se již tisíciletími: Domněnka, že Ježíš Naza- retský byl Syn Boží a současně také často jmenovaný Syn Člověka. Tato domněnka  je  mylná!  V Ježíši  Nazaretském  inkarnoval  se k pozemskému bytí kus Božství. Ježíš měl překlenouti most přes propast od Božství k lidstvu, který lidstvo samo strhlo přílišným vypěstováním rozumu, vázaného na prostor a čas. Tím byl Ježíš Sy- nem Božím, který plnil své poslání v lidstvu, což mohl provésti jen v těle a krvi. I ve vtělení zůstával Synem Božím.

Avšak byl-li Syn Boží, nemohl býti současně Synem Člověka, ne- boť to je dvojí. A on byl a je dosud Syn Boží! Kdo je tedy Syn Člo- věka*)?

Již učedníkům bylo nápadno, že Ježíš, když mluvil o Synu Člově- ka, mluvil ve třetí osobě. Tázali se ho na to. Podání v Evangeliu psá- na jsou pisateli ve vlastním jejich předpokladu, že Ježíš, Syn Boží a Syn Člověka jsou jedna a táž osoba. Všechny jejich zprávy zaujaly předem toto stanovisko. Tím se stalo, že šířili omyly, aniž chtěli ne- bo věděli.

Kdykoliv mluvil Ježíš o Synu Člověka, mluvil předvídavě o jeho příští. Sám to prohlásil, protože příští Syna Člověka je v těsné souvis- losti s působením Syna Božího. Pravil: „Ale až přijde Syn Člově- ka …“ atd.

Je to koloběh, jako všude ve stvoření. Božství sestoupilo Ježíšem k lidstvu, aby přineslo a rozselo Pravdu. Semeno vzešlo, ovoce zraje ke sklizni. Nyní má lidstvo uzrálé skrze Pravdu, přinesenou Synem Božím, vytrysknouti vzhůru k Božství v Synu Člověka a skrze něho se opět úzce spojiti s Bohem.

Není to myšleno jen čistě symbolicky, jak se mnozí domnívají. Slovo vyplní se do písmene určitou osobou tak, jak tomu bylo také u Ježíše. Mezi oběma osobami, Ježíšem, Synem Božím a Synem Člo- věka leží mocná karma lidstva.

Ježíš šel o slavnosti velikonoc do Jerusalema, kde bylo zastoupe- no mnoho národů země. Lidé vyslali posly do Getsemane, aby Ježíše zajali. To byla doba, kdy lidé naplněni nenávistí, dali s pozemskou surovostí hledati svým poslům Vyslance Božího. Povšimněte si okamžiku, kdy vyšel ze zahrady a oni stáli proti němu se zbraněmi a pochodněmi, s myšlenkami na zničení.

Když Syn Boží pronesl slova: „Jáť jsem“ a vzdal se tím lidstvu, začala působiti mocná karma, kterou lidstvo na sebe uvalilo. Od té chvíle spočívala těžce na lidstvu a tiskla je podle neúprosných záko- nů vesmíru stále hlouběji k zemi, pokud se nepřiblíží konečné ro- zuzlení. Stojíme těsně před tím!

Uzavře se to jako vejčitý kruh. Rozuzlení dostaví se skrze Syna Člověka!

Až budou lidé vlivem těžkých událostí malí, zcela maličcí, zma- lomyslnělí, zoufalí a zkrušení, nastává hodina, kdy zatouží po zaslí- beném Vyslanci Božím a budou ho hledati! A když budou věděti, kde je, vyšlou k němu posly, jako kdysi. Ale tito poslové nebudou pak chovati v sobě myšlenek nenávisti a zničení, nýbrž v nich přijde lidstvo tentokráte zkroušené, pokorné, prosící a důvěřivé k tomu, který je vyvolen Nejvyšším Ředitelem všech světů, aby je vykoupil z kletby. Který přináší lidstvu pomoc a vysvobození z duchovní, jakož i pozemské bídy.

I tito poslové budou se ptáti! A jako Syn Boží tehdy v Getsemane pronesl slova: „Jáť jsem,“ čímž započala karma lidstva, tak odpoví nyní Bohem poslaný těmiž slovy: „Jáť jsem!“ a tím se pak rozuzlí a vyčerpá těžká karma lidstva. Stejná slova, která uvalila velikou vinu na lidstvo, naplněné tehdy nenávistí, uslyší nyní lidstvo, přicházející s touže otázkou, s úzkostí a přece s důvěrou a prosbou.

Mocný je koloběh této karmy, ale přece je řízen tak bezpečně a přesně, že se v něm naplňují proroctví. A od té hodiny, kdy toto slovo bude proneseno vůči lidstvu ústy Vyslance Božího po druhé, půjde to vzhůru. Teprve tehdy zavládne podle vůle Nejvyššího Říše Pokoje. Ne dříve!

Vidíte na jedné straně  posly  nenávistného  lidstva jak  se  blíží k Synu Božímu, poutají ho a týrají a zdánlivě nad ním vítězí. Na to

následuje tím přivozený trvalý úpadek v neodvratném zvratném pů- sobení. Při tom však zároveň zesílení a dozrávání setby, Ježíšem rozseté. Teď blíží se samotným Ježíšem ohlášený Syn Člověka jako Vyslanec Boží, který ve službách Syna Božího pokračuje v jeho díle a dokoná je. Sklidí žeň a při tom podle Božské spravedlnosti oddělí plevy od pšenice.

Ježíš, Syn Boží, přišel z lásky mezi lidi, aby znovu navázal spojení, které lidstvo zpřetrhalo. Syn Člověka jest člověk, který je v Bohu a uzavře spojení v koloběhu, takže celým stvořením bude moci znovu prouditi čistá harmonie.

 

 

*)             Přednáška č. 60: „Syn Člověka.“