Interaktivy preklad PG


16. Ist okkulte Schulung anzuraten?


Diese Frage muß mit einem absoluten „Nein“ beantwortet werden. Okkulte Schulung, zu der im allgemeinen die Übungen zur Erlangung von Hellsehen, Hellhören usw. zählen, ist ein Hemmnis zur inneren freien Entwicklung und zum wirklichen geistigen Aufschwunge. Was damit großgezogen werden kann, darunter verstand man in der Vorzeit die sogenannten Magier *(Zauberer), sobald die Schulung einigermaßen günstig verlaufen war.

Es ist ein einseitiges Vorwärtstasten von unten nach oben, wobei der sogenannte Erdenbann nie überschritten werden kann. Es wird sich bei allen diesen unter Umständen zu erreichenden Vorkommnissen immer nur um Dinge niederer und niederster Art handeln, die die Menschen an sich innerlich nicht höher zu bringen vermögen, wohl aber irre führen können.

Der Mensch vermag damit nur in die ihm zunächst liegende feinstofflichere Umgebung zu dringen, deren Intelligenzen oft noch unwissender sind als die Erdenmenschen selbst. Alles, was er damit erreicht, ist, daß er sich ihm unbekannten Gefahren öffnet, vor denen er gerade durch Nichtöffnen geschützt bleibt.

Ein durch Schulung hellsehend oder hellhörend Gewordener wird in dieser niederen Umgebung oft auch Dinge sehen oder hören, die den Anschein des Hohen und Reinen haben, und doch weit davon entfernt sind. Dazu kommt noch die eigene, durch Übungen noch mehr gereizte Phantasie, die ebenfalls eine Umgebung erzeugt, die der Schüler dann tatsächlich sieht und hört, und die Verwirrung ist da. So ein durch künstliche Schulung auf unsicheren Füßen stehender Mensch kann nicht unterscheiden, kann mit dem besten Willen keine scharfe Grenze ziehen zwischen Wahrheit und Täuschung, sowie der tausendfältigen Gestaltungskraft im feinstofflichen Leben. Zuletzt kommen noch die niederen, für ihn unbedingt schädlichen Einflüsse dazu, denen er sich selbst freiwillig mit vieler Mühe geöffnet hat, denen er nicht eine höhere Kraft entgegenstellen kann, und so wird er bald ein steuerloses Wrack auf unbekannter See, das für alles, was mit ihm zusammentrifft, gefährlich werden kann.

Es ist genau so, als wenn ein Mensch nicht schwimmen kann. Er ist vollkommen fähig, in einem Kahne ganz geborgen durch das ihm nicht vertraute Element zu fahren. Dem irdischen Leben vergleichbar. Zieht er aber während der Fahrt aus dem ihn schützenden Kahne eine Planke fort, so reißt er in den Schutz eine Lücke, durch die das Wasser eindringt, ihn seines Schutzes beraubt und hinabzieht. Dieser Mensch, des Schwimmens unkundig, wird dadurch nur ein Opfer des ihm unvertrauten Elementes.

So ist der Vorgang der okkulten Schulung. Der Mensch zieht damit nur eine Planke seines ihn schützenden Schiffes fort, lernt aber nicht schwimmen!

Es gibt aber auch Schwimmer, die sich Meister nennen. Schwimmer auf diesem Gebiete sind solche, die eine schon fertige Veranlagung in sich tragen und dieser durch einige Schulung die Hand reichten, um sie zur Geltung zu bringen, sie auch immer mehr zu erweitern suchen. In solchen Fällen wird sich also eine mehr oder weniger fertige Veranlagung mit künstlicher Schulung verbinden. Doch auch bei dem besten Schwimmer sind stets ziemlich enge Grenzen gesetzt. Wagt er sich zu weit hinaus, so erlahmen ihm die Kräfte und er ist zuletzt ebenso verloren wie ein Nichtschwimmer, wenn... ihm, wie auch dem Nichtschwimmer, nicht Hilfe kommt.

Solche Hilfe kann aber in der feinstofflichen Welt nur aus der lichten Höhe kommen, aus dem reinen Geistigen. Und diese Hilfe wiederum kann nur dann heran, wenn der in Gefahr befindliche in seiner seelischen Entwicklung eine bestimmte Stufe der Reinheit erreicht hat, mit der sie sich zu einem Halt verbinden kann. Und solche Reinheit wird nicht durch okkulte Schulung für Versuche erreicht, sondern kann nur kommen durch Hebung der inneren echten Moral in dauerndem Aufblick zu der Reinheit des Lichtes.

Ist ein Mensch nun diesem Wege gefolgt, der ihn mit der Zeit zu einem gewissen Grade innerer Reinheit bringt, die sich naturgemäß dann auch in seinen Gedanken, Worten und Werken wiederspiegelt, so erhält er nach und nach Verbindung mit den reineren Höhen und von dort in Wechselwirkung auch verstärkte Kraft. Er hat damit eine Verbindung durch alle Zwischenstufen hindurch, die ihn hält und an die er sich halten kann. Es währt dann nicht lange, so wird ihm alles das ohne eigene Mühe gegeben, was die Schwimmer vergebens zu erreichen strebten. Aber mit einer Sorgfalt und Vorsicht, die in den straffen Gesetzen der Wechselwirkung liegt, daß er immer gerade nur so viel davon bekommt, wie er in mindestens gleicher Stärke Gegenkraft zu geben vermag, womit jede Gefahr von vornherein beseitigt ist. Zuletzt wird die trennende Schranke, die mit den Planken eines Kahnes zu vergleichen ist, dünner und dünner und fällt schließlich ganz. Das ist dann aber auch der Augenblick, wo er wie der Fisch im Wasser sich in der feinstofflichen Welt bis hinauf zu lichten Höhen ganz zu Hause fühlt. Dies ist der einzig richtige Weg. Alles durch künstliche Schulung Verfrühte ist dabei verfehlt. Nur dem Fisch im Wasser ist das Wasser wirklich ungefährlich, weil es „sein Element“ ist, für das er jede Ausrüstung in sich trägt, die auch ein geschulter Schwimmer nie erreichen kann.

Nimmt ein Mensch die Schulung vor, so geht dem Anfang ein freiwilliger Entschluß voraus, dessen Folgen er dann unterworfen ist. Deshalb kann er auch nicht damit rechnen, daß ihm Hilfe werden muß. Er hatte vorher seinen freien Willensentschluß.

Ein Mensch aber, der zu solchen Schulungen andere veranlaßt, die dann dadurch Gefahren verschiedenster Art preisgegeben sind, hat einen großen Teil der Folgen als Schuld von jedem einzelnen auf sich zu nehmen. Er wird an alle feinstofflich gekettet. Unwiderruflich muß er nach seinem irdischen Ableben hinab zu den Vorausgegangenen, die den Gefahren unterlagen, bis zu dem, der dabei am tiefsten sank. Nicht eher vermag er selbst emporzusteigen, als bis er jedem einzelnen von denen wieder hinaufgeholfen hat, der Irrweg ausgelöscht und außerdem auch das dadurch Versäumte nachgeholt ist. Das ist der Ausgleich in der Wechselwirkung und gleichzeitig der Gnadenweg für ihn, das Unrecht gutzumachen und emporzukommen.

Hat ein solcher Mensch nun darin nicht nur durch das Wort, sondern auch durch die Schrift gewirkt, so trifft es ihn noch schwerer, weil diese Schrift auch nach seinem eigenen irdischen Ableben weiterhin Unheil anrichtet. Er muß dann im feinstofflichen Leben abwarten, bis keiner mehr hinüberkommt, der durch die Schrift sich irreführen ließ, dem er deshalb wieder aufzuhelfen hat. Jahrhunderte können dabei vergehen.

Damit ist aber nicht gemeint, daß das Gebiet der feinstofflichen Welt im irdischen Leben unberührt und unerschlossen bleiben soll!

Innerlich Gereiften wird es stets zu rechter Stunde zufallen, daß sie sich zu Hause fühlen, was für andere Gefahren birgt. Sie dürfen die Wahrheit schauen und sie weitergeben. Aber dabei werden sie auch die Gefahren klar überblicken, die denen drohen, die durch okkulte Schulung einseitig hineinreichen wollen in die Niederungen ihnen unbekannten Landes. Sie werden niemals zu okkulten Schulungen Veranlassungen geben.

16. Lze raditi k okultnímu školení?


Tuto otázku nutno zodpověděti absolutním, naprostým „ne“. Okultní školení, ke kterému se všeobecně počítají cviky k docílení jasnovidnosti, jasnoslyšení atd. jest závadou při vnitřním svobodném vývoji a skutečném duchovním vzestupu. Co možno vypěstovati tímto školením, ukazuje se nám v minulých dobách jako tak zvaní mágové a čarodějníci, když školení mělo do jisté míry příznivý prů- běh.

Je to jednostranné tápání kupředu zdola nahoru, ale nelze pří tom nikdy překročiti tak zvaný pozemský obvod. Při všech těchto dějích, kterých jest možno za jistých okolností dosáhnouti, může se jednati vždy jen o věci nízkého a nejnižšího druhu, které nedovedou člověka jako takového povznésti niterně výše, ale mohou ho určitě svésti z cesty.

Člověk může tím proniknouti jen do nejbližšího jemnohmotného okolí, jehož inteligentní bytosti jsou často nevědomější než pozemští lidé sami. Vše, čeho se tím dosáhlo, jest pouze to, že člověk se ote- vře jemu neznámým nebezpečím, před nimiž právě zůstává chráněn neotevřením se.

Člověk, který se školením stal jasnovidným nebo jasnoslyšným, uvidí nebo uslyší v tomto nízkém okolí často věci, které mají zdání vznešenosti a čistoty, ale jsou přece daleko toho vzdáleny. K tomu přistupuje ještě vlastní, cvičeními předrážděná fantazie, která rovněž vytvoří okolí, jež pak žák skutečně vidí a slyší a zmatek je tu. Takový člověk, stojící umělým školením na nejistých nohou, nemůže při nejlepší vůli rozeznati ostrou hranici mezi pravdou a klamem, jakož i tisícerou možnost tvarů v jemnohmotném světě. K tomu přistupují konečně i nízké, pro něho nezbytně škodlivé vlivy, jimž se sám dob- rovolně s velkou námahou otevřel a proti nimž nemůže postaviti vyšší sílu. Tak se stává záhy vrakem bez kormidla na neznámém mu moři a může se státi nebezpečným i pro všechno, s čím se setká.

Je to právě tak, jako když člověk neumí plovat. Při tom je úplně schopen   projížděti   se   neobeznámeným   živlem   zcela   chráněn v lodičce. Podobně jako je tomu v pozemském životě. Vytrhne-li však za plavby z lodičky, která ho chrání, některé prkno, učiní do ochrany trhlinu, kterou vnikne do lodičky voda, zbaví ho ochrany a strhne ho dolů. Neumí-li plovat, stane se tento člověk obětí nezná- mého mu živlu.

Takový je postup okultního školení. Člověk tímto školením vytrhne jen prkno z lodi, která ho chrání, ale nenaučí se plovat!

Ale jsou také plavci, kteří se nazývají mistry. Plavci v tomto obo- ru jsou takoví lidé, kteří mají v sobě již hotovou vlohu a jistým ško- lením podali jí ruku, aby ji uplatnili a snaží se stále více ji rozšiřovati. V takových případech spojí se tedy víceméně hotová vloha s umělým školením. Ale i nejlepšímu plavci jsou vždy stanoveny dosti úzké hranice. Odváží-li se příliš daleko, opustí ho síly a on je na konec stejně ztracen jako neplavec … nepřijde-li mu, stejně jako neplavci, pomoc.

Taková pomoc  může  však  v jemnohmotném  světě  přijíti  jen z jasných výšin, z čistého duchovna. Tato pomoc může ovšem přijíti pouze tehdy, jestliže ten, kdo je v nebezpečí, dospěl ve svém dušev- ním vývoji k určitému stupni čistoty, se kterým se tato může pak spojiti k opoře. Ale takové čistoty nedocílí se pokusy v okultním školení. Ta  nadejde  jen  povznesením  vnitřní  pravé  mravnosti v trvalém povznesení zraku v čistotě Světla.

Sledoval-li člověk tuto cestu, která ho časem přivede k jistému stupni vnitřní čistoty, jež se pak přirozeně zrcadlí i v jeho myšlen- kách, slovech a skutcích, dostane se mu znenáhla spojení s čistými výšinami a odtud ve zvratném působení i zmnožené síly. Získal tím spojení skrze všechny mezistupně a to ho udržuje a je mu oporou. Netrvá pak dlouho a bude mu bez vlastního přičinění dáno všechno to, oč marně usilovali plavci. Ale děje se tak s pečlivostí a opatrností, jež jsou podkladem strohých zákonů zvratného působení. Dostává se mu vždy právě jen tolik, na kolik sám může aspoň stejnou sílu poskytnouti navzájem, čímž je předem odstraněno každé nebezpečí. Konečně se dělící přehrada, kterou možno srovnati s prkny člunu, stále zeslabuje, až úplně odpadne. To je pak také chvíle, kdy se člo- věk v jemnohmotném světě až vzhůru ke světlým výšinám cítí býti zcela doma, jako ryba ve vodě. To je jedině správná cesta. Všechno předčasně docílené umělým školením jest chybné. Jen rybě ve vodě není voda skutečně nebezpečnou, protože je to „její živel“, pro který jest vyzbrojena. Takové výzbroje nemůže nikdy dosíci školený pla- vec.

Začne-li člověk se školením, předchází mu dobrovolné rozhod- nutí, jehož následkům je pak podroben. Proto také nemůže počítati s tím, že mu pomoc musí býti poskytnuta. Měl předem svobodné rozhodnutí své vůle.

Ale člověk, který přiměje k takovému školení jiné lidi, kteří jsou tím pak vydání nebezpečím nejrůznějšího druhu, bere na sebe velkou část následků z provinění každého jednotlivce. Ke všem jest jemno- hmotně připoután. Neodvolatelně musí po svém pozemském dožití sestoupiti k těm, kdo ho předešli a kdo nebezpečím podlehli. Musí sestoupiti až k tomu, který klesl nejhlouběji. Pro něho samotného není možný vzestup dříve, pokud každému jednotlivci nedopomohl opět vzhůru, až se bludná cesta vyčerpá a kromě toho se tím i za- meškané dohoní. To jest vyrovnání ve zvratném působení a součas- ně i cesta milosti pro něho, aby křivdy napravil a se povznesl.

Působil-li takový člověk nejen slovem, ale i písmem, stihne ho to tím hůře, protože jeho spisy působí zkázonosně i po jeho pozem- ském dožití. Musí pak v jemnohmotném světě vyčkávat, až nepři- chází již nikdo, koho svedly jeho spisy a jemuž by proto měl pomá- hati vzhůru. Tak mohou minouti staletí.

Tím není  však  míněno,  že  obor  jemnohmotného  světa  má v pozemském životě zůstati nedotčený a uzavřený.

Lidem niterně zralým připadne vždy v pravou hodinu, že se ucítí doma v tom, co skrývá pro jiné lidi nebezpečí. Oni smí zříti Pravdu a šířiti ji dále.

Při tom mají však jasný přehled všech nebezpečí, jež hrozí těm, kdo okultním školením chtějí jednostranně vniknouti do nížin jim neznámé země. Ti pak nikdy nedají podnět k okultnímu školení.