Interaktivy preklad PG


22. Gedankenformen


Setzt Euch in irgendein Kaffee oder Bierhaus und beobachtet dort die besetzten Tische Euerer Umgebung. Lauscht auf die Unterhaltungen. Hört, was die Menschen sich zu sagen haben. Geht in Familien, beachtet Eueren engsten Kreis in den Ruhestunden, wenn die Arbeit nicht mehr drängt.

Mit Bestürzung werdet Ihr die Hohlheit alles dessen finden, was die Menschen reden, wenn sie nicht über ihre sonstige Beschäftigung sprechen können. Ihr werdet die Leere der Gedanken, die erdrückende Enge des Interessenkreises, sowie die erschreckende Oberflächlichkeit bis zum Abscheu empfinden, sobald Ihr Euch einmal ernsthaft mit scharfer Beobachtung befaßt. Die wenigen Ausnahmen, die Euch dabei begegnen, deren Worte in den Ruhestunden des Alltagslebens von Sehnsucht nach seelischer Vervollkommnung durchdrungen sind, werden Euch wie einsame Fremdlinge inmitten eines Jahrmarktlebens erscheinen.

Gerade in den sogenannten Ruhestunden vermögt Ihr das eigentliche Innere des Menschen am leichtesten zu erkennen, nachdem der äußere Halt und das Sondergebiet seines Wissens mit dem Zurseiteschieben seiner gewohnten beruflichen Tätigkeit weggefallen ist. Was dann übrig bleibt, ist der eigentliche Mensch. Seht Euch diesen an und lauscht als Unbeteiligte auf seine Worte. Sehr bald werdet Ihr die Beobachtungen abbrechen, weil sie Euch unerträglich werden. Tiefe Traurigkeit kommt über Euch, wenn Ihr erkennt, wie viele Menschen nicht viel anders als die Tiere sind. Nicht ganz so stumpf, mit höherem Denkvermögen, in der Hauptlinie aber dasselbe. Wie mit Scheuledern gehen sie einseitig durch das Erdenleben und sehen nur immer das rein Irdische vor sich. Sie sorgen für Essen, Trinken, mehr oder weniger Aufspeicherung irdischer Werte, streben nach körperlichen Genüssen und halten alles Nachdenken über Dinge, die sie nicht schauen können, für Verschwendung von Zeit, die sie nach ihrer Meinung zur „Erholung“ weit besser verwenden.

Daß das Erdenleben mit allen seinen Genüssen und Freuden erst dann den rechten Inhalt erhält, wenn man mit der dazu gehörenden feinstofflichen Welt einigermaßen vertraut ist, die uns mit ihr verbindenden Wechselwirkungen kennt und damit nicht mehr das Gefühl hat, Zufällen preisgegeben zu sein, können und werden sie nicht verstehen. Sie weisen es weit von sich in dem Irrtume, daß ihnen, wenn es eine feinstoffliche Welt wirklich gibt, davon nur Unbequemlichkeiten oder auch Schrecken kommen können, sobald sie sich damit befassen.

Fremd ist ihnen der Gedanke, daß mit dem Höherstreben das ganze Erdenleben erst eigentlichen Wert erhält, daß damit herrlichste Lebenswärme auch alle Erdenfreuden und Genüsse durchpulst. Diese also nicht etwa zur Seite schiebt, sondern den sich nach Reinerem und Höherem Sehnenden und ernsthaft Suchenden als schönste Wechselwirkung glühende Lebensbejahung zu Teil wird, die oft in jubelnder Begeisterung für alles Bestehende und sich Darbietende ausklingt.

Toren, die daran vorübergehen! Feiglinge, denen die herrlichen Freuden eines mutig Vordringenden immer versagt bleiben werden.

Frohlocket doch, daß alles um Euch lebt, bis weit hinaus in scheinbar unermeßliche Gefilde! Nichts ist tot, nichts leer, wie es den Anschein hat. Und alles wirkt und webt an dem Gesetz der Wechselwirkung, in dessen Mitte Ihr als Menschen steht, die Fäden neu zu formen und zu lenken, als Ausgangspunkte und als Endziele. Machtvolle Herrscher, von denen jeder einzelne sein Reich sich bildet, daß es ihn emporhebt oder unter sich vergräbt. Wacht auf! Benutzt die Macht, die Euch gegeben ist, in voller Kenntnis des gewaltigen Geschehens, damit Ihr nicht wie jetzt in Dummheit, Starrsinn oder auch in Trägheit nur schädigende Mißgeburten zeugt, die das Gesunde, Gute überwuchern und den Erzeuger selbst zuletzt ins Wanken und zum Stürzen bringen.

Schon die nächste feinstoffliche Umgebung des Menschen vermag viel beizutragen, ihn zu heben oder hinabzudrücken. Es ist dies die sonderbare Welt der Gedankenformen, deren Lebendigkeit nur einen kleinen Teil ausmacht von dem Riesenräderwerk der ganzen Schöpfung. Ihre Fäden aber gehen in das Grobstoffliche, wie weiter in das Feinstofflichere hinauf, ebenso jedoch auch abwärts in das Reich des Dunkels. Wie ein Riesennetz von Adern oder Nervensträngen ist alles ineinander verwoben und verschlungen, unzerreißbar, untrennbar! Darauf achtet!

Begünstigte vermögen hier und da einen Teil davon zu schauen, vieles aber nur zu ahnen. So kam manches schon zur Kenntnis der Menschheit. Diese suchten darauf weiter aufzubauen, um ein vollkommenes Bild zu erhalten. Doch dabei blieben Lücken und Fehler nicht aus. Viele Forscher auf feinstofflichem Gebiete machten Sprünge, die den Zusammenhang verlieren lassen mußten. Andere wieder füllten Lücken mit phantastischen Gebilden aus, die Entstellungen und Verzerrungen brachten, welche den Glauben an das Ganze erschüttern lassen mußten. Die Folge war berechtigter Spott, der, gestützt auf die Unlogik der sogenannten geistigen Forscher, den Sieg davontragen mußte.

Wenn schon davon gesprochen werden soll, so muß in erster Linie eine Schnur durch das ganze Geschehen in dem Schöpfungswerke gezogen werden, an die sich der Beschauer halten kann, an der er emporzuklimmen vermag. Viele ihm unverständliche Vorgänge finden ihren Ausgangspunkt schon in der näheren Umgebung. Ein Blick in die Welt der Gedankenformen müßte ihn manches verstehen lernen, das vorher unerklärlich schien. Auch die ausübende Gerechtigkeit würde bei Beurteilung mancher Fälle als eigentliche Urheber ganz andere finden, als die von ihr damit Bezichtigten, und solche in erster Linie mit zur Verantwortung ziehen. Der Schlüssel dazu liegt in dem Zusammenhange des Einzelmenschen mit der Welt der Gedankenformen, die als Nächste zu der Erdenmenschheit steht. Es ist allerdings eine Wohltat für viele, daß sie die Binde tragen, die sie nicht weiter schauen läßt, als ihr irdisch-körperliches Auge es aufzunehmen fähig ist. Die Art der jetzigen Gedankenformen würde sie erschrecken lassen. Lähmendes Entsetzen würde sich auf viele legen, die jetzt in naiver oder auch leichtsinniger Weise skrupellos dahinleben. Denn jeder gezeugte Gedanke nimmt, wie alles in der feinstofflichen Welt, sofort eine Form an, die den eigentlichen Sinn des Gedankens verkörpert und darstellt.

Die lebendige Schöpfungskraft, die die Menschen durchflutet, rafft durch den geschlossenen Willen eines fertigen Gedankens Feinstoffliches zusammen und schließt es bindend zu einer Form, die dem Willen dieses Gedankens Ausdruck gibt. Also etwas Wirkliches, Lebendiges, das nun Gleichartiges in dieser Welt der Gedankenformen durch das Gesetz der Anziehungskraft der Gleichart anzieht oder sich von solchen anziehen läßt, je nach seiner eigenen Stärke. Wie ein Gedanke bei seinem Entstehen gleichzeitig mitempfunden wird, schwächer oder stärker, so wird auch sein feinstoffliches Gebilde entsprechendes Leben in sich tragen. Dicht bevölkert ist diese Gedankenwelt. Ganze Sammelstellen haben sich durch die gegenseitige Anziehungskraft gebildet, von denen durch ihre gesammelte Kraft Beeinflussungen ausströmen auf die Menschen.

In erster Linie immer auf die, die für die Gleichart geneigt sind, die also Ähnliches in sich tragen. Diese werden dadurch verstärkt in ihrem entsprechenden Willen und zu immer erneuter Zeugung ähnlicher Gebilde angeregt, die gleichartig wirkend in die Welt der Gedankenformen treten.

Aber auch andere Menschen, die diese Eigenarten nicht in sich tragen, können davon belästigt und nach und nach dazu herangezogen werden, wenn diese Sammelstellen durch dauernd neuen Zustrom ungeahnte Kraft erhalten. Geschützt davor sind nur die, die Andersartiges in größerer Stärke besitzen, wodurch eine Verbindung mit Nichtähnlichem unmöglich wird.

Nun sind es aber in der Jetztzeit leider nur Haß, Neid, Mißgunst, Lüsternheit, Geiz und alle anderen Übel, die durch ihre größere Zahl der Anhänger die stärksten Kraftsammelstellen in der Welt der Gedankenformen haben. Weniger die Reinheit und die Liebe. Aus diesem Grunde nimmt das Übel mit unheimlicher Schnelligkeit an Ausdehnung zu. Dazu kommt, daß diese Kraftsammelstellen der Gedankenformen wiederum Verbindungen erhalten mit den gleichartigen Sphären des Dunkels. Von dort werden sie besonders angefacht zu immer stärkerer Wirksamkeit, so daß sie weiterleitend unter der Menschheit förmliche Verheerungen anzurichten vermögen.

Gesegnet soll deshalb die Stunde sein, wo die Gedanken der reinen göttlichen Liebe unter der Menschheit wieder größeren Platz einnehmen, damit gleichartig starke Sammelstellen in der Welt der Gedankenformen sich entwickeln, die Zufuhr aus den lichteren Sphären erhalten können, und dadurch nicht nur Stärkung den nach dem Guten Strebenden erteilen, sondern auch langsam reinigend auf dunklere Gemüter wirken.

Es ist aber auch noch eine andere Tätigkeit in dieser feinstofflichen Welt zu beobachten: Gedankenformen werden durch die Wünsche des Erzeugers auf bestimmte Personen zugetrieben, denen sie anhaften können. Sind diese Gedankenformen reiner und edler Art, so bilden sie eine Verschönerung der Person, der sie gelten, verstärken um diese den Schutz der Reinheit und können sie bei Ähnlichkeit der inneren Empfindungen noch weiter heben, zum Aufstieg kräftigen. Gedanken der Unreinheit aber müssen die Person, der sie gelten, beschmutzen, genau so wie ein grobstofflicher Körper mit Anwurf von Kot und Schlamm beschmutzt wird. Ist ein so angeworfener Mensch innerlich nicht fest verankert mit Sammelstellen der Lichtströmungen, so kann es ihm geschehen, daß sein Empfinden durch diesen Anwurf von unsauberen Gedanken mit der Zeit verwirrt wird. Es ist dies möglich, weil die anhaftenden unsauberen Gedankenformen Gleichartiges anzuziehen vermögen, wodurch sie, also erstarkt, die Gedanken der umklammerten Person nach und nach vergiften.

Selbstverständlich fällt die Hauptverantwortung auf den Menschen zurück, der die unsauberen Gedanken erzeugte und nach der betroffenen Person durch seinen Wunsch oder Begehren ausschickte; denn die Gedankenformen bleiben auch mit dem Erzeuger verbunden, auf diesen entsprechend zurückwirkend.

Deshalb muß allen wahrhaft Suchenden immer wieder zugerufen werden: „Achtet auf die Reinheit Euerer Gedanken!“ Setzt Euere ganzen Kräfte dafür ein. Ihr könnt nicht ahnen, was Ihr damit schafft. Es liegt etwas Gewaltiges darin! Wie starke Kämpfer könnt Ihr damit wirken. Bahnbrecher für das Licht und damit für Befreiung Euerer Mitmenschen aus den Schlingengewächsen der Giftfelder in der Welt der Gedankenformen.

Wenn einem Menschen jetzt die Binde von den Augen genommen würde, so daß er in die nächste feinstoffliche Umgebung schauen kann, würde er zuerst erschreckt ein wildes Durcheinander sehen, das ihm bange machen könnte. Aber nur so lange, bis er die Kraft erkennt, die in ihm ruht, mit der er wie mit einem scharfen Schwert sich freie Bahn zu schaffen fähig ist. Mühelos, nur durch sein Wollen. In hunderttausenden Verschiedenheiten sieht er die Gedankenformen, alle möglichen und für irdische Augen oft unmöglichen Gestaltungen. Jede einzelne aber scharf ausgeprägt, genau das zeigend und lebend, was das eigentliche Wollen bei Zeugung des Gedankens gewesen ist. Ungeschminkt, aller künstlichen Bemäntelung bar.

Aber trotz der tausenderlei Arten erkennt man mit der Zeit sofort das Wesen jeder Gedankenform, das heißt, man weiß, wohin sie trotz verschiedenen Gestaltungen gehören. Genau wie man einen Menschen vom Tier durch das Gesicht zu unterscheiden vermag, oder auch sogar die verschiedenen Menschenrassen an bestimmten Merkmalen des Gesichtes erkennt, genau so haben die Gedankenformen ganz bestimmte Ausdrücke, die klar darauf hinweisen, ob die Form zum Haß, zum Neid, zur Lüsternheit oder zu irgendeiner anderen Grundklasse gehört. Jede dieser Grundklassen hat ihren bestimmten Stempel, der den einzelnen Gedankenformen als Grundlage ihrer von ihnen verkörperten Eigenschaften aufgedrückt ist, gleichviel, welche äußere Gestaltung diese Formen durch den zeugenden Gedanken angenommen haben. So ist also trotz wunderlichster Verunstaltungen einer Form zu gräßlichsten Mißbildungen sofort zu erkennen, zu welcher Grundart sie gehört. Mit dieser Erkenntnis hört auch das anscheinend wilde Durcheinander auf, als solches zu erscheinen.

Man sieht die unverrückbare Ordnung und Strenge der die ganze Schöpfung durchströmenden Grundgesetze, die, wenn man sie kennt und sich ihrem Lauf anschmiegend fügt, unabsehbaren Schutz gewähren und großen Segen bringen. Wer sich diesen Gesetzen aber entgegenstellt, der wird natürlich angegriffen und erfährt, wenn er nicht umgeworfen und zermalmt wird, mindestens scharfe Abschleifungen, die ihn unter Schmerzen und bitteren Erfahrungen selbst so lange umformen, bis er in die Strömung dieser Gesetze paßt und kein Hindernis mehr bedeutet. Erst dann kann er mit emporgetragen werden.

Diese Gedankenformen senden ihre Wirkungen nicht nur auf die Menschheit zurück, sondern sie greifen weiter; denn in die gleiche feinstoffliche Welt der näheren Umgebung gehört auch der größte Teil der Naturwesen. Wer sich einmal mit der Tatsache abgefunden hat, daß alles lebt und damit auch alles in Formen ist, ob es irdisch sichtbar oder nicht sichtbar erscheint, dem wird es kein schwerer Schritt sein, sich vorzustellen, daß auch Naturkräfte geformt sind. Zu diesen gehören die schon von vielen – früher mehr wie jetzt – geschauten Gnomen, Elfen, Sylphen, Nixen usw., Erd-, Luft-, Feuer- und Wasserwesen. Sie werden beeinflußt von den Gedankenformen, wodurch auch wiederum viel Heil oder Unheil entsteht. Und so geht es weiter. Eins greift in das andere, wie bei dem Räderwerk eines bis zur höchsten Kunst vollendeten Triebwerkes.

Inmitten all dieses Getriebes aber steht der Mensch! Ausgerüstet mit den Mitteln, die Art der Gewebe anzugeben, die aus dem Wirken in der Schöpfung hervorgehen sollen, das Räderwerk nach verschiedenen Richtungen hin einzustellen. Seid Euch dieser unermeßlichen Verantwortung bewußt; denn alles spielt sich nur in dem eigenen Kreise Eueres Erdenbannes ab. Darüber hinaus geht nach der weisen Einrichtung des Schöpfers nichts, sondern es kommt nur auf Euch selbst zurück. Ihr vermögt das Dies- und Jenseits der Erde zu vergiften durch Euer Wünschen, Denken und Wollen, oder auch reinigend emporzuheben, dem Lichte zu. Deshalb werdet Lenker des Geschickes, das nach oben führt, durch Reinheit Euerer Gedanken!

22. Myšlenkové formy


Usedněte v některé kavárně nebo restauraci a pozorujte obsaze- né stoly ve svém okolí. Naslouchejte hovorům. Slyšte, co si lidé mají říci. Jděte do rodin, všímejte si svého nejužšího kruhu v hodinách oddechu, kdy není již naléhavé práce.

S úžasem shledáte jalovost všeho toho, co lidé mluví, když ne- mohou hovořiti o svém vlastním zaměstnání. Pocítíte až k ošklivosti prázdnotu myšlenek, tísnivě malý okruh zájmu, jakož i děsnou po- vrchnost, jakmile se jednou vážně zaberete do bystrého pozorování. Nepatrné výjimky, s nimiž se při tom shledáte, slova, která v hodinách klidu všedního života jsou prodchnuta touhou po duševním zdoko- nalení, budou se vám jeviti jako osamělí cizinci uprostřed tržiště ži- vota.

Právě v tak zvaných hodinách odpočinku a klidu můžete nejsnáze poznati vlastní nitro člověka. S odsunutím obvyklé činnosti v jeho povolání odpadla i jeho zevnější opora a zvláštní obor jeho vědění. Co potom zbývá, jest vlastní člověk, Podívejte se na něho a naslou- chejte jako nezúčastněný jeho slovům. Velmi brzo přerušíte pozoro- vání, protože se vám stane nesnesitelným. Zmocní se vás hluboký smutek, až poznáte, jak mnoho lidí neliší se příliš od zvířat. Nejsou sice tak zcela tupí, mají vyšší myšlenkovou schopnost, ale v hlavních rysech  jsou  totéž.  Jdou  jednostranně  pozemským  životem  jako s klapkami na očích a vidí před sebou stále vždy jen to čistě pozem- ské. Starají se o jídlo a pití, o větší nebo menší hromadění pozem- ských hodnot, touží po tělesných požitcích a všechno přemýšlení o věcech, kterých nemohou viděti tělesným zrakem, mají za plýtvání časem, jehož podle svého názoru využijí mnohem lépe „k zotavení“.

Nemohou pochopiti a nikdy nepochopí, že pozemskému životu s jeho požitky a radostmi dostane se pravého obsahu teprve tehdy, když je člověk poněkud obeznámen se světem jemnohmotným, kte- rý patří ke světu hrubohmotnému. Když zná střídavé účinky a zvrat- né působení, které nás spojují s jemnohmotným světem a nemá pro- to již pocitu, že je vydán náhodě. Lidé odmítají to pryč od sebe v bludném domnění, že je-li skutečně jemnohmotný svět, mohou jim z něho vzejíti jen nepohodlí nebo i hrůzy, jakmile se jím počnou zabývati.

Je jim cizí myšlenka, že úsilím po vyšším celý pozemský život na- bývá teprve skutečné hodnoty a tím pak i všemi pozemskými ra- dostmi a požitky proudí nejnádhernější životní teplo. Tyto radosti nejsou snad potom odsunuty stranou, nýbrž těm, kdo touží po čist- ším a vyšším a vážně hledají, dostává se údělem jako nejkrásnější zvratné působení vroucí, kladné přisvědčení životu, jež často vyzní v jásavé nadšení pro všecko stávající, co vidí kolem sebe.

Pošetilci, kteří to vše nechávají běžeti kolem! Zbabělci, kterým zůstanou navždy uzavřeny nádherné radosti toho, kdo odhodlaně proniká vpřed!

Radujte se, že všechno kolem vás žije, daleko až do zdánlivě ne- změrných plání. Nic není mrtvé, nic prázdné, jak by se snad zdálo. A všechno pracuje a tká na zákoně zvratného působení, do jehož stře- du jste postaveni jako lidé, abyste znovu tvořili a řídili nitky jako východiska a konečné cíle. Jste mocní vladaři, z nichž každý jednot- livec buduje si svou říši, aby tato ho povznesla anebo pod sebou pohřbila. Probuďte se! Použijte moci vám dané v plné znalosti a vědomí mocného dění, abyste neplodili již jako doposud v hlouposti, tvrdošíjnosti nebo i v lenosti jen škodlivé zrůdy, které bujně přeros- tou všechno zdravé a dobré a na konec i samého zploditele přivedou ke kolísání a k pádu.

Již nejbližší jemnohmotné okolí člověka může mnoho přispěti k tomu, aby ho povzneslo nebo stlačilo dolů. Je to onen zvláštní svět myšlenkových forem, jichž životnost tvoří jen malou část obrovské- ho soukolí celého stvoření. Jeho nitky zasahují do hrubohmotného, tak jako i dále vzhůru do jemnohmotnějšího a ovšem také i dolů do říše temnoty. Jako obrovská síť tepen a nervových provazců jest všechno to vetkáno a vpleteno do sebe nerozlučně a neroztržitelně! Dbejte na to!

Ti, kterým jest to dopřáno, mohou tu i tam viděti části z toho, mnohé však vytuší. Touto cestou uvedlo se již mnohé ve známost lidstva. Takoví lidé snažili se budovati na těchto poznatcích dále, aby docílili dokonalého obrazu. Při tom však nechybělo mezer a chyb. Mnozí badatelé v jemnohmotné oblasti dělali skoky, čímž se nutně ztratila souvislost. Jiní opět vyplnili mezery fantastickými obrazy, které přivodily znetvoření a zkreslení a musely otřásti vírou v celek. Následkem byl oprávněný výsměch, který opřen o nelogičnost tak zvaných duchovních badatelů musel zvítěziti.

Má-li se mluviti o těchto věcech, je nutno v prvé řadě vésti celým děním v díle stvoření lano, jehož se pozorovatel může přidržeti a vyšplhati se po něm vzhůru. Mnohé jemu nesrozumitelné děje mají své východisko již v nejbližším jeho okolí. Pohled do světa myšlen- kových forem musel by ho naučiti mnohému, aby pochopil, co se mu dříve zdálo nevysvětlitelným. Také výkonná spravedlnost našla by při posuzování mnohých případů jako pravé původce zcela jiné lidi než ty, které obvinila a volala by je pak v prvé řadě ke spoluzod- povědnosti. Klíč k tomu jest v souvislosti jednotlivce se světem myš- lenkových forem, který jest pozemskému lidstvu nejbližší. Pro mno- hé jest ovšem dobrodiním, že mají na očích pásku, která jim nedovo- lí hleděti dále, než může dohlédnouti jejich pozemsky tělesné oko. Ulekli by se druhu nynějších myšlenkových forem. Ochromující děs zmocnil by se mnohých, kteří dosud bez skrupulí naivně nebo i leh- komyslně  v nich   žijí.   Každá   vytvořená   myšlenka,   jako   všechno v jemnohmotném světě, nabývá ihned formy, která ztělesňuje a zob- razuje vlastní smysl myšlení.

Živá tvůrčí  síla,  která  proudí  lidmi,  pomocí  usměrňující  vůle v hotové myšlence shrne a sbalí jemnohmotné a spojí je v útvar, který dodá vůli této myšlenky výrazu. Vznikne tedy něco skutečného a živého,  co  nyní  v důsledku  zákona  přitažlivé  síly  stejnorodosti v tomto světě myšlenkových forem stejnorodé přitahuje anebo se nechá stejnorodostí přitahovati, podle stupně síly této myšlenky. Jak je myšlenka při svém vzniku současně spoluprocítěna, buď slaběji nebo silněji, tak bude míti její jemnohmotný obraz v sobě této síle odpo- vídající život. Tento myšlenkový svět jest hustě obydlen. Vzájemnou silou přitažlivosti utvořila se celá shromaždiště či ústředny, a z nich pomocí zde soustředěné síly proudí na lidi ovlivňování.

V první řadě vždy na ty, kdo mají sklon k stejnému druhu. Kdo nosí v sobě tedy něco podobného. Tím jsou posilováni ve své těmto proudům odpovídající vůli. To je povzbuzuje ke stále obnovované- mu plození stejných myšlenkových podob, které, účinkujíce stejno- rodě, vstupují do světa myšlenkových forem.

Ale i jiní lidé, kteří nemají v sobě tyto vlastnosti, mohou tím býti obtěžováni a znenáhla k tomu přitahováni v tom případě, že ona shromaždiště trvale obnovovaným přílivem nabývají netušené síly. Před tímto vlivem jsou chráněni pouze ti, kdo mají v sobě ve větší síle jinorodé, čímž se znemožňuje spojení s nepodobným.

V dnešní době jsou to však bohužel jen nenávist, závist, nepří- zeň, chlípnost, lakomství a všechna jiná zla, která větším počtem svých stoupenců mají ve světě myšlenkových forem nejsilnější shromaždiště sil. Méně již čistota a láska. Z toho důvodu šíří se zlo s děsnou rychlostí. K tomu přistupuje ještě to, že tato shromaždiště sil myšlenkových forem dostávají spojení se stejnorodými sférami temnoty. Odtud jsou zvlášť podněcovány ke stále silnější činnosti, takže vedeny dále mohou způsobiti v lidstvu skutečné spousty a po- hromy.

Požehnanou buď proto hodina, kdy myšlenky čisté Božské lásky zaujmou opět větší místo v lidstvu, aby se ve světě myšlenkových forem vyvíjela stejnorodě silná shromaždiště, kterým se může dostati přílivu ze světlejších sfér. Tím budou moci dodati posilu nejen těm, kdo usilují o dobro, nýbrž budou moci zvolna i působiti očistně na temnější mysli.

Je třeba však povšimnouti si také ještě jiné činnosti v tomto jem- nohmotném světě. Přáním a vůlí původce mohou se myšlenkové formy vysílati na určité osoby, na kterých snad utkví. Jsou-li tyto myšlenky čistšího a ušlechtilejšího druhu, zkrášlí osobu, které platí, zesilují kolem ní ochranu čistoty a mohou ji při podobnosti vnitřních citů povznésti ještě výše a posilniti ji ke vzestupu. Myšlenky nečistoty však nutně pošpiní osobu, které platí, tak jako se pošpiní hrubo- hmotné tělo náhozem bláta a bahna. Není-li takto pokálený člověk vnitřně plně zakotven ve shromaždištích světelných proudů, může se mu státi, že jeho cítění tímto náhozem nečistých myšlenek se časem zmate. Je to možné proto, že ulpívající nečisté myšlenkové formy dovedou přitahovati stejnorodé, tím se posilují a mohou pomalu otravovati myšlenky obklíčené osoby.

Hlavní zodpovědnost padá samozřejmě na toho člověka, který nečisté myšlenky vytvořil a svým přáním nebo žádostí k dotyčné osobě  vyslal.  Myšlenkové  formy  zůstávají  také  vždy  ve  spojení s původcem a působí na něho přiměřeně zvratně. Proto je nutno vždy znovu volati ke všem opravdu hledajícím: „Dbejte na čistota svých myšlenek!“ Nasaďte za tím účelem všechny své síly. Nemůžete ani tušit, co tím způsobíte. Je v tom cosi mocného! Můžete tak pů- sobiti jako silní bojovníci. Budete průkopníky Světla a tím i pracov- níky na osvobození svých bližních z úponkovitého býlí jedovatých polí ve světě myšlenkových forem.

Kdyby se teď sňala člověku páska z očí, aby viděl do nejbližšího jemnohmotného okolí, tu by uzřel zprvu polekán divokou zmatenou směs, ve které by mu bylo úzko. Ale jen dotud, než by poznal sílu, která je v něm a kterou je schopen raziti si volnou dráhu jako ostrým mečem. Bez námahy, a to jen svým chtěním. Viděl by ve statisíce- rých různostech myšlenkové formy všech možných a pro pozemský zrak často i nemožných útvarů. Ale každá jednotlivá forma jest ostře vyhraněna a ukazuje a žije přesně to, co bylo vlastním chtěním při tvoření myšleno. Nelíčeně, beze všech umělých pláštíčků.

Ale přes tisíceré druhy poznal by časem ihned podstatu každé myšlenkové formy, čili věděl by, kam vzdor různým útvarům patří. Stejně tak jako dovedeme zrakem rozeznati člověka od zvířete, nebo jak rozeznáváme podle určitých známek v obličeji rasy lidské, tak mají myšlenkové formy zcela určité výrazy, které jasně ukazují, patří- li forma k nenávisti, závisti, chlípnosti nebo k jakékoliv jiné základní třídě. Každá z těchto základních tříd má svůj určitý znak, který jest jednotlivým myšlenkovým formám vtisknut jako základ vlastností jimi ztělesněných. Je lhostejno, jakou zevní podobu tyto formy po- mocí tvořící myšlenky přijaly. Vzdor nejpodivnějšímu znešvaření tvarů až k nejohyzdnějším nestvůrnostem lze ihned poznati, ke kte- rému základnímu druhu patří. S tímto poznáním přestává se také jeviti zdánlivě divoký zmatek jako takový. Vidíme nezvratný pořádek a přísnost základních zákonů, jež proudí celým stvořením. Když je známe a poddáme se s příchylnosti jejich proudu, poskytnou nám nedohlednou ochranu a přinesou velké požehnání. Kdo se však proti těmto zákonům postaví, jest ovšem jimi zasažen a přejet. Není-li při tom poražen a rozdrcen, utrpí aspoň ostrá osmýkání, kterými je za bolestí a trpkých zkušeností sám přetvářen tak dlouho, až se vpraví do proudů těchto zákonů a není již na překážku. Teprve pak může býti nesen vzhůru.

Tyto myšlenkové formy nevysílají své účinky pouze zpět na lid- stvo, ale zasahují dále. Do stejného jemnohmotného světa nejbližší- ho okolí lidstva patří i většina přírodních bytostí. Kdo se jednou vyrovnal s faktem, že všechno žije a proto že všechno je ve formách, nechť již se to jeví pozemsky viditelně nebo neviditelně pro toho nebude těžký krok k představě, že i přírodní síly mají tvar. Patří k nim skřítkové, víly, sylfy, rusalky atd., bytosti země, vzduchu, ohně i vody, které vídali i mnozí lidé, dříve více než nyní. I je ovlivňují myšlenkové formy a tím také vzniká opět mnoho dobra nebo zla. A tak to jde dále. Jedno zasahuje do druhého jako v soukolí nějakého hnacího soustrojí, provedeného s nejvyšším uměním.

Ale uprostřed tohoto soustrojí stojí člověk! Je vyzbrojen pro- středky, aby dovedl určiti druh tkaniva, které má vyjíti z činnosti ve stvoření a aby mohl soukolí naříditi rozličnými směry. Buďte si vě- domi této nezměrné zodpovědnosti. Neboť vše odehrává se jen v úzkém kruhu vaší pozemské pouti. Podle moudrého zařízení Stvo- řitelova nejde nic nad tento kruh, ale vždy vrací se zase k vám. Vy můžete tento i onen svět otráviti svým přáním, myšlením a chtěním, nebo jej očistně povznésti k Světlu. Buďte proto řediteli takového dění, které čistotou myšlenek vede vzhůru!