Interaktivy preklad PG


23. Sittlichkeit


Wie eine dunkle Gewitterwolke lagert es über der Menschheit. Schwül ist die Atmosphäre. Träge, unter dumpfem Drucke arbeitet die Empfindungsfähigkeit der einzelnen. Hochgradig gespannt sind nur die Nerven, die auf das Gefühls- und Triebsleben der Körper wirken. Künstlich angestachelt durch den Irrtum falscher Erziehung, falscher Einstellung und Selbsttäuschung. Der Mensch von heute ist in dieser Beziehung nicht normal, sondern er trägt einen krankhaften, bis auf das Zehnfache gesteigerten geschlechtlichen Trieb mit sich, dem er in hundertfältigen Formen und Arten eine Verehrung zu erbauen sucht, die zum Verderben der ganzen Menschheit werden muß.

Ansteckend, übertragend wie ein Pesthauch wirkt dies alles mit der Zeit auch auf die, die sich noch krampfhaft anzuklammern suchen an ein Ideal, das ihnen im Verborgenen ihres Halbbewußtseins vorschwebt. Sie strecken wohl verlangend ihre Arme darnach aus, lassen diese aber seufzend immer wieder sinken, hoffnungslos, verzweifelt, wenn sich ihr Blick auf die Umgebung richtet. In dumpfer Ohnmacht sehen sie mit Grauen, mit welcher Riesenschnelle der klare Blick für Sittlichkeit und Unsitte sich trübt, die Urteilsfähigkeit verloren geht und das Begriffsvermögen darin wandelt, derart, daß man so vieles, das vor kurzem noch Abscheu und Verachtung ausgelöst hätte, sehr schnell als ganz natürlich hinnimmt und nicht einmal darüber stutzt. Aber der Becher ist bald bis zum Rande gefüllt. Es muß ein furchtbares Erwachen kommen!

Schon jetzt geht es manchmal über diese sinnengepeitschten Massen wie ein plötzliches scheues Ducken, ganz gedankenlos, unbewußt. Unsicherheit greift einen Augenblick an manches Herz; doch zum Erwachen, zu klarer Empfindung ihres unwürdigen Treibens kommt es nicht. Doppelter Eifer setzt daraufhin ein, um solche „Schwäche“ oder „letzten Anhängsel“ veralteter Gesinnungen abzuschütteln oder gar zu übertönen. Fortschritt um jeden Preis soll sein. Fortschreiten aber kann man nach zwei Seiten. Auf- oder abwärts. Wie man wählt. Und wie es jetzt steht, geht es abwärts mit unheimlicher Geschwindigkeit. Der Anprall muß die also Niedersausenden zerschmettern, wenn die Stunde schlägt, wo sie auf einen starken Widerstand aufstoßen.

In dieser schwülen Umwelt zieht sich die Gewitterwolke immer dichter, unheilbringender zusammen. Jeden Augenblick ist nun der erste Blitzstrahl zu erwarten, der die Finsternis durchschneidet und erhellt, der flammend das Verborgenste beleuchtet mit einer Unerbittlichkeit und Schärfe, die in sich die Befreiung trägt für solche, die nach Licht und Klarheit streben, Verderben aber denen bringt, die kein Verlangen nach dem Lichte haben. Je länger diese Wolke Zeit erhält, ihre Dunkelheit und Schwere zu verdichten, desto greller und erschreckender wird auch der Blitz sein, den die Wolke zeugt. Vergehen wird die weiche, erschlaffende Luft, die in den Falten ihrer Trägheit schleichende Lüsternheit bringt; denn dem ersten Blitzstrahle wird auch naturgemäß ein frischer, herber Luftstrom folgen, der neues Leben bringt. In kalter Klarheit des Lichtes werden urplötzlich alle Ausgeburten der düsteren Phantasie ihrer gleißnerischen Unwahrheiten entkleidet vor den Blicken der entsetzten Menschheit stehen. Der Erschütterung eines gewaltigen Donners gleich wird das Erwachen in den Seelen wirken, so daß sich das lebendige Quellwasser ungetrübter Wahrheit brausend über den dadurch gelockerten Grund ergießen kann. Der Tag der Freiheit bricht an. Befreiung von dem Banne einer seit Jahrtausenden bestehenden und sich jetzt zur höchsten Blüte entfaltenden Unsittlichkeit.

Sehet Euch um! Betrachtet die Lektüre, Tänze, Kleidung! Die jetzige Zeit ist mehr, als je geschehen, bemüht, durch Niederreißen aller Schranken zwischen zwei Geschlechtern die Reinheit der Empfindung planmäßig zu trüben, sie in dieser Trübung zu entstellen und ihnen irreführende Masken aufzusetzen, wenn irgendmöglich, zuletzt ganz zu ersticken. Aufsteigende Bedenken betäuben die Menschen mit hohen Reden, die aber scharf geprüft nur aus dem innerlich zitternden Geschlechtstriebe heraufsteigen, um den Begierden auf zahllose Arten, geschickt und ungeschickt, in verdeckter und unverdeckter Weise immer neue Nahrung zu geben.

Sie sprechen von Auftakt zu freiem, selbständigem Menschentume, von einer Entwicklung innerer Festigung, von Körperkultur, Schönheit der Nacktheit, veredeltem Sport, Erziehung zur Lebendigmachung des Wortes: „Dem Reinen ist alles rein!“, kurz: Hebung des Menschengeschlechts durch Ablegung aller „Prüderie“ *(Scheinsittsamkeit), um so den edlen freien Menschen zu schaffen, der die Zukunft tragen soll! Wehe dem, der es wagt, etwas dagegen zu sagen! Ein derartig Verwegener wird sofort unter großem Geheul gesteinigt mit Anwürfen, ähnlich den Behauptungen, daß nur unreine Gedanken ihn bewegen können, was „dabei zu finden“!

Ein toller Strudel fauligen Wassers, aus dem ein betäubender, vergiftender Dunst sich verbreitet, der gleich einem Morphiumrausche sinnverwirrende Täuschungen auslöst, in die sich dauernd Tausende und Abertausende hineingleiten lassen, bis sie erschlaffend darin untergehen. Der Bruder sucht die Schwester zu belehren, Kinder ihre Eltern. Wie eine Sturmflut jagt es über alle Menschen hin, und tolle Brandung zeigt sich dort, wo einige Besonnene ekelerfaßt wie Felsen im Meere noch einsam stehen. An diese klammern sich viele, denen die eigene Kraft in dem Tosen auszugehen droht. Man sieht sie gern, die kleinen Gruppen, die wie Oasen in der Wüste stehen. Ebenso wie solche erquickend, zur Ruhe und Erholung ladend für den Wanderer, der sich mühsam durch den verderbendrohenden Samum kämpfen konnte.

Was heute unter all den schönen Mäntelchen zum Fortschritte gepredigt wird, ist nichts anderes, als eine verblümte Förderung großer Schamlosigkeit, Vergiftung jeder höheren Empfindung in dem Menschen. Die größte Seuche, die die Menschheit je betroffen hat. Und sonderbar: es ist, als ob so viele nur darauf gewartet hätten, daß ihnen ein glaubhafter Vorwand gegeben wurde, sich selbst zu Tieren zu erniedrigen, zahllosen Menschen ist es sehr willkommen!

Doch wer die geistigen Gesetze kennt, die in dem Weltall wirken, wird sich mit Abscheu von den jetzigen Bestrebungen wenden. Nehmen wir nur eines der „harmlosesten“ Vergnügen heraus: „Die Familienbäder“. „Dem Reinen ist alles rein!“ Das klingt so schön, daß man sich im Schutze dieses Wohlklanges so manches erlauben darf. Betrachten wir uns aber einmal die einfachsten feinstofflichen Vorgänge in einem derartigen Bade. Angenommen, es seien dreißig Personen verschiedenen Geschlechts, und davon neunundzwanzig wirklich in jeder Beziehung rein. Eine Annahme, die von vornherein völlig ausgeschlossen ist; denn das Umgekehrte würde richtiger, sogar dann noch selten sein. Doch nehmen wir es an. Der Eine, der Dreißigste, hat, durch das Sehen angeregt, unreine Gedanken, trotzdem er sich äußerlich vielleicht vollkommen einwandfrei verhält. Diese Gedanken verkörpern sich feinstofflich sofort in lebendige Gedankenformen, ziehen nach dem Objekt seines Schauens und haften diesem an. Das ist eine Beschmutzung, gleichviel, ob es zu irgendwelchen Äußerungen oder Tätlichkeiten kommt oder nicht! Die betreffende angeworfene Person wird diesen Schmutz mit sich herumtragen, der ähnliche umherirrende Gedankenformen anzuziehen vermag. Dadurch wird es dichter, immer dichter um sie herum, kann zuletzt beirrend auf sie einwirken und sie vergiften, wie ein schmarotzendes Schlinggewächs oft den gesündesten Baum absterben läßt. Das sind die feinstofflichen Vorgänge bei den sogenannten „harmlosen“ Familienbädern, Gesellschaftsspielen, Tänzen oder anderem mehr.

Nun muß aber bedacht werden, daß in diese Bäder und Vergnügungen auf jeden Fall gerade alle die gehen, die absichtlich etwas suchen, um ihre Gedanken und Gefühle durch solche Schau besonders anregen zu lassen! Welcher Schmutz also damit gezüchtet wird, ohne daß äußerlich grobstofflich etwas bemerkt werden kann, ist nicht schwer zu erklären. Ebenso selbstverständlich ist es, daß dieses sich dauernd vermehrende und verdichtende Gewölk der sinnlichen Gedankenformen nach und nach auf zahllose Menschen einwirken muß, die von sich aus solche Dinge nicht suchen. In denen tauchen erst schwach, dann stärker und lebendiger ähnliche Gedanken auf, die dauernd genährt werden durch die jetzige Art der „Fortschritte“ in seiner Umgebung, und so gleitet einer nach dem anderen mit in den dickflüssigen dunklen Strom, in dem sich das Begriffsvermögen von wirklicher Reinheit und Sittlichkeit immer mehr verdüstert und zuletzt alles in die Tiefe vollster Dunkelheit reißt.

Diese Gelegenheiten und Anregungen zu solchen wuchernden Auswüchsen müssen in erster Linie wieder genommen werden! Sie sind nichts als Brutherde, in die das verpestete Gewürm unsittlicher Menschen ihre Gedanken werfen können, die dann wuchernd emporschießen und sich verheerend über die ganze Menschheit gießen, immer neue Brutstätten schaffend, die zuletzt nur noch ein Riesenfeld ekler Gewächse bilden, von denen ein Gifthauch ausgeht, der auch Gutes mit erstickt.

Reißt Euch heraus aus diesem Taumel, der einem Bëtaubungsmittel gleich nur eine Kräftigung vortäuscht, in Wirklichkeit aber erschlaffend und verderbenbringend wirkt. Natürlich ist es, wenn auch betrübend, daß gerade das weibliche Geschlecht in erster Linie wieder über alles Maß hinaus geht und in seiner Kleidung skrupellos bis zur Dirnenhaftigkeit herabgesunken ist. Das beweist aber nur die Richtigkeit der Erklärung über die feinstofflichen Vorgänge. Gerade das Weib in seiner von Natur aus stärkeren Empfindungsfähigkeit nimmt dieses Gift der verpesteten feinstofflichen Gedankenformenwelt zuerst und tiefer auf, sich selbst ganz unbewußt. Sie ist diesen Gefahren mehr preisgegeben, wird aus diesem Grunde auch zuerst fortgerissen und geht unverständlich schnell und auffallend über jede Grenze hinaus. Nicht umsonst heißt es: „Wenn ein Weib schlecht wird, so ist es schlimmer als ein Mann!“ Dasselbe gilt in jeder Art, sei es in Grausamkeit, in Haß oder in Liebe! Das Tun des Weibes wird immer ein Ergebnis der sie umgebenden feinstofflichen Welt sein! Natürlich gibt es darin Ausnahmen. Auch ist es dadurch der Verantwortung nicht entzogen; denn es vermag die auf sie einstürmenden Eindrücke zu beobachten und das eigene Wollen und Tun nach seinem Willen zu lenken, wenn... es will! Daß dies von der Mehrzahl leider nicht geschieht, ist ein Fehler des weiblichen Geschlechtes, der nur der unbeschränkten Unwissenheit in diesen Dingen zu danken ist. Schlimm ist es aber für die jetzige Zeit, daß das Weib in Wirklichkeit auch die Zukunft des Volkes in der Hand hat. Sie trägt sie, weil ihr seelischer Zustand einschneidender auf die Nachkommen ist als der des Mannes. Welchen Niedergang muß uns demnach die Zukunft bringen! Unausbleiblich! Mit Waffen, Geld oder Entdeckungen läßt es sich nicht aufhalten. Auch nicht durch Güte oder geschulte Politik. Da müssen tiefer einschneidende Mittel kommen.

Aber nicht die Frau allein trifft diese ungeheuere Schuld. Sie wird immer nur das getreue Spiegelbild jener Welt von Gedankenformen sein, die über ihrem Volke lagert. Das darf man nicht vergessen. Achtet und ehret das Weib als solches, und es wird sich darnach formen, wird das werden, was Ihr in ihr seht, und damit hebt Ihr Euer ganzes Volk! Doch vorher muß unter den Frauen ein großer Umwandlungsprozeß geschehen. Wie sie jetzt sind, kann eine Heilung nur durch gründlichen Eingriff erfolgen, mit einem gewaltsamen, unerbittlichen Schnitte, der jede Wucherung mit scharfen Messern entfernt und in das Feuer wirft! Sonst würde sie alle gesunden Teile noch vernichten.

Auf diesen notwendigen Eingriff an der ganzen Menschheit eilt die jetzige Zeit unaufhaltsam zu, schneller, immer schneller, führt ihn zuletzt selbst herbei! Das wird schmerzhaft, furchtbar sein, doch das Ende ist Gesundung. Erst dann ist die Zeit da, von Sittlichkeit zu sprechen. Heute würde es gleich dem im Sturme gesprochenen Worte verhallen. Doch ist die Stunde dann vorüber, in der das Sündenbabel untergehen mußte, weil es verfault in sich zusammenbrach, dann achtet auf das weibliche Geschlecht! Sein Tun und Lassen wird Euch immer zeigen, wie Ihr seid, weil es in seiner feineren Empfindungsfähigkeit das lebt, was die Gedankenformen wollen.

Der Umstand gibt uns auch Gewißheit, daß bei reinem Denken und Empfinden die Weiblichkeit als erste emporschnellen wird zu jenem Vorbild, das wir als Edelmenschen ansehen. Dann hat die Sittlichkeit in vollem Glanze ihrer Reinheit Einzug gehalten!

23. Mravnost


Jako temné bouřlivé mračno leží to nad lidstvem. Dusné jest ovzduší. Pod tísnivým tlakem líně pracuje citová schopnost jednot- livce. Vysoce napjaty jsou jen nervy, které působí na pocitový a pu- dový život těl. Jsou uměle vydražďovány bludem falešné výchovy, falešného stanoviska a sebeklamu. Dnešní člověk není v tom ohledu normální, ale nese s sebou chorobný desateronásobně vystupňovaný pohlavní pud. Ve stonásobných formách a způsobech snaží se vy- budovati mu kult uctívání, který nutně musí vésti ke zkáze celého lidstva.

Nakažlivě přenosně jako morový dech působí to všechno časem i na ty, kdo se ještě snaží křečovitě přimknouti k ideálu, který skrytě před nimi tane v hloubi jejich polovědomí. Rozpínají sice po něm toužebně náruč, ale s povzdechem nechávají opět klesnouti pažím v beznaději a zoufalství, když se rozhlédnou po okolí. V tupé mdlo- bě vidí s hrůzou, s jakou obrovskou rychlostí kalí se jasný pohled pro mravnost a nemravnost, jak se ztrácí schopnost úsudku a chápa- vost zbloudila tak, že mnohé, co ještě před krátkou dobou bylo vy- loučeno s opovržením a odporem, přijímá se nyní rychle jako něco zcela přirozeného a nikdo se nad tím ani nezarazí. Ale pohár naplní se brzy až po okraj. Nadejde nutně strašlivé probuzení!

Již dnes se někdy tyto masy, smysly vybičované, pojednou plaše schoulí, zcela bezmyšlenkovitě a bezděčně. Na okamžik zmocní se nejistota mnohých srdcí, ale nedochází k probuzení a k jasnému vy- cítění jejich zneuctívajícího konání. Se zdvojenou horlivostí nasadí vše, aby setřásli takovouto „slabost“ nebo „poslední přívěšek“ zasta- ralých názorů a hledí to vše přehlušiti. Pokrok má býti za každou cenu. Ale pokračovati možno na dvě strany. Nahoru nebo dolů. Podle volby. A jak je tomu dnes jde to dolů příšernou rychlostí. Ná- raz musí rozdrtiti všechny, kdo se takto řítí dolů, až nadejde hodina, kdy narazí na silný odpor.

V tomto dusném okolním světě stahuje se bouřlivé mračno stále hustěji a zkázonosněji. Každým okamžikem možno nyní očekávati první blesk, který projede temnotou a ozáří ji, plamenem osvětlí i to nejskrytější s neúprosností a ostrostí. Přinese  s sebou  osvobození pro ty, kdo usilují o Světlo a jas, ale zkázu přinese těm, kdo nemají touhy po Světle. Čím déle dopřává se mraku čas, aby zhoustla jeho temnota a tíha, tím oslnivější a děsivější bude i blesk, který mrak zplodí. Zajde měkký uspávající vzduch, který v záhybech své lenosti přináší plíživou chlípnost, neboť po prvním zablesknutí zavane při- rozeně svěží drsný  proud  vzduchu,  který  přináší  nový  život. V chladném jasu Světla stanou pojednou před zraky zděšeného lid- stva všechny výplody chmurné fantazie, svlečené ze svých licoměr- ných nepravd. Jako otřes mocného hromobití zapůsobí probuzení v duších, takže se živá pramenitá voda nezkalené Pravdy s hukotem rozleje přes půdu, takto uvolněnou. Svítá den svobody. Osvobození z okovů rozbujnělé nemravnosti, existující již po tisíciletí, která se nyní rozvíjí v plném květu.

Rozhlédněte se kolem sebe! Pozorujte četbu, tance, obleky! Dnešní doba snaží se více než kdy jindy, aby plánovitě zkalila čistotu citu stržením všech hradeb mezi oběma pohlavími, aby je v tomto zkalení znetvořila a nasadila jim záludné masky a podle možnosti je pod nimi na konec zcela zadusila. Vznikající pochybnosti ohluší lidé povznesenými řečmi. Když však je přísně zkoumáme, vidíme, že stoupají jen z pohlavního pudu, který se uvnitř chvěje. Tyto řeči sna- ží se tisícerým způsobem, dovedně i nešikovně, skrytě i zevně posky- tovati vždy novou potravu žádostem.

Mluví o pozdvižení k svobodnému, samostatnému lidství, o vý- voji vnitřní pevnosti, o kultuře těla, o kráse nahoty, ušlechtilém spor- tu a výchově k uskutečnění slov: Čistému jest všechno čisté. Mluví zkrátka o povznesení lidského rodu odložením veškeré pruderie (falešného studu), aby se tak vytvořil ušlechtilý, volný člověk, nositel budoucnosti! Běda, kdo odváží se říci něco proti tomu! Za hlučného povyku je takový odvážlivec ihned kamenován výtkou a tvrzením, že mohly ho pohnouti jedině nečisté jeho myšlenky, aby „na tom něco našel“.

Je to šílený vír shnilé vody, ze které stoupá omamující otravný pach. Ten předvádí klamy, jež matou smysly jako při opojení morfiem. Tisícové nechávají se tím strhnouti, až v tom ospale zahynou. Bratr snaží se poučiti sestru, dítky poučují své rodiče. Jako vichřice žene se to přes všechny lidi a divoké vlnobití jeví se tam, kde osamě- le jako skály  v moři  stojí  několik  rozvážných,  které  pojal  hnus. K nim přimykají se mnozí, jimž v burácení hrozí vyčerpání vlastní síly. Je radostný pohled na tyto malé skupiny, které tu stojí jako oasy v poušti. Stejně jako oasy osvěžují a zvou k odpočinku a zotavení poutníka, který se pracně musel prodírat zkázonosným samumem.

Co se dnes káže pod všemi těmi krásnými pláštíky pokroku, není nic jiného, než obalené napomáhání k větší nestydatosti, k otravě každého vyššího citu člověka. Je to největší mor, jaký kdy stihl lid- stvo. A podivno. Vypadá to, jako by mnozí čekali jen na to, aby se jim poskytla věrohodná záminka, aby se mohli snížiti pod zvíře. Ne- sčetným lidem jest to velmi vítáno!

Kdo však zná duchovní zákony, jež působí ve vesmíru, odvrátí se s odporem od dnešních snah. Vezměme jen jednu z „nejnevinnějších zábav“: Společné koupání. „Čistému jest všechno čisté!“ To zní tak krásně, že si člověk pod ochranou tohoto libozvuku může mnohé dovolit. Ale  pozorujme  jednou  jen  prostší  jemnohmotné  děje v takové koupeli. Dejme tomu, že jest tu třicet osob obojího pohlaví a z těch jest dvacet devět v každém ohledu skutečně čistých. To jest předpoklad předem úplně vyloučený. Obráceně bylo by to správněj- ším a to ještě zřídka. Ale připusťme to. Jeden z nich, ten třicátý, podnícen žádostí, má nečisté myšlenky, přesto, že se navenek chová snad úplně bezvadně. Tyto myšlenky ztělesňují se jemnohmotně ihned v živé myšlenkové formě, tíhnou k předmětu jeho dívání a ulpí na něm. Je to poskvrnění, lhostejno, zda dojde k nějakým řečem nebo skutkům! Dotyčná osoba nese si pokálení s sebou a to pak jest schopno přitahovati podobné, kolem těkající myšlenkové formy. Následkem toho ovzduší kolem osoby stále houstne a může na ko- nec působiti na ni tak, že ji uvádí ve zmatek a otravuje ji. Často i nejzdravější strom odumře cizopasnou úponkovitou rostlinou. Ta- kové jsou jemnohmotné děje při tak zvaných „nevinných“ společen- ských koupelích, společenských hrách, tancích, nebo jiných zába- vách. Ale je nutno uvážit, že do těchto lázní a zábav v každém případě jdou právě všichni ti, kdo zúmyslně něco hledají, aby podněco- vali své myšlenky a pocity zvláště takovou podívanou! Není těžko vysvětliti, jaká špína se tím takto pěstuje, aniž hrubohmotně zevně lze něco pozorovati. Stejně jest samozřejmo, že tato trvale se množí- cí a houstnoucí mračna smyslných myšlenkových forem nutně po- malu působí na nesčetné lidi, kteří sami o sobě takových věcí nehle- dají. V takových lidech vynořují se zprvu slabě, pak silněji a živěji podobné myšlenky, jež jsou trvale živeny v jejich okolí dnešním způ- sobem „pokroku“. Tak jsou po řadě strženi mnozí do hustého, tem- ného proudu, ve kterém se pochopení pro skutečnou čistotu a mravnost stále více kalí a konečně se vše řítí do hlubin úplné temno- ty.

V první řadě jest nutno, aby opět byly odňaty příležitosti a pod- něty k takovým bujícím výstřelkům! Jsou to jen pařeniště, do nichž zamořená havěť nemravných lidí může vrhati své myšlenky, které pak bujně vyrůstají a pustošivě se šíří v celém lidstvu. Tvoří pařeniště stále nová, která pak na konec vytvoří obrovský lán hnusných po- rostlin, z nichž vychází jedovatý dech, který dusí spolu i dobré.

Vytrhněte se z tohoto opojení, které jako omamující prostředek jen předstírá posilnění, ve skutečnosti však působí ochable a zkázo- nosně. Je přivozeno, jakkoliv to i zarmucuje, že právě ženské pohlaví v první řadě opět překročuje všecku míru a ve svém odívání kleslo bez rozpaků až ke způsobu nevěstek. Ale jest to jen důkazem správ- nosti výkladu o jemnohmotných dějích. Právě žena ve své od příro- dy silnější citové schopnosti přijímá tento jed zamořeného jemno- hmotného světa myšlenkových forem nejdříve a hlouběji, zcela neu- vědoměle. Je těmto nebezpečím více vydána a je proto také stržena nejdříve. Překročuje nerozumně rychle a nápadně každou hranici. Ne nadarmo se říká: „Je-li žena špatná, je horší než muž!“ To platí ve všem. V ukrutnosti, nenávisti nebo lásce. Jednání ženy bude vždy výsledkem jemnohmotného světa, který ji obklopuje! Ovšem jsou v tom i výjimky. Žena není proto zbavena zodpovědnosti, neboť dovede pozorovati dojmy, jež na ni útočí, a dovede říditi podle své vůle vlastní chtění i konání, jen když … chce! Že se tak u většiny bohužel neděje, jest chybou ženského pohlaví, za kterou žena děkuje jen neomezené nevědomosti v těchto věcech. Jest však zlým úkazem pro naši dobu, že ve skutečnosti má žena v rukou také budoucnost lidstva. Ona je nositelkou této budoucnosti, protože její duševní stav více rozhoduje o potomstvu, než duševní stav muže. Jaký úpadek musí nám tedy přinésti budoucnost! Neodvratně! Nedá se to zadržeti zbraněmi, penězi ani vynálezy. Také ne dobrou nebo školenou poli- tikou, zde musí se použíti pronikavějších prostředků.

Ale tato ohromná vina nepostihuje jen ženu samotnou. Ona bu- de vždy jen věrným obrazem onoho světa myšlenkových forem, který spočívá na jejím národě. Na to se nesmí zapomínat. Ctěte ženu a važte si jí jako takové a ona se zformuje podle toho. Stane se tím, co vy v ní vidíte a tak povznesete celý svůj národ! Ale zprvu musí se mezi ženami uskutečniti veliký proces proměny. Tak, jako jsou dnes, mů- že nastati uzdravení jen důkladným zásahem, násilným, neúprosným řezem, který ostrými noži odstraní všechny nádory a vrhne je do ohně! Jinak by tyto nádory zničily všechny zdravé ještě části.

K tomuto nutnému zásahu na celém lidstvu spěchá dnešní doba s nezadržitelnou rychlostí, stále rychleji a konečně sama přivodí ten- to zásah! Bude to bolestné a hrozné, ale konec toho jest uzdravení. Teprve pak je čas mluviti o mravnosti. Dnes by to vyznělo jako slo- va, mluvená v bouři! Když pak přejde ta hodina, ve které musel za- hynout hříšný Babylon, protože se zhroutil prohnilý v sobě, pak dávejte pozor na ženské pohlaví! Co žena učiní a čeho opomene, ukáže vám pak vždy, jací vy jste, protože ve své jemnější citové schopnosti prožívá to, co chtějí myšlenkové formy.

Tato okolnost dodává nám též jistoty, že při čistém myšlení a cí- tění ženskost vyroste první vzhůru k onomu vzoru, na který hledíme jako na vzor ušlechtilého člověka. Pak navrátí se mravnost v plném lesku své čistoty!