Interaktivy preklad PG


42. Wunder


Die Erklärung dafür liegt in dem Worte selbst. Wunder ist ein Vorgang, über den der Mensch in Verwunderung gerät. Es ist etwas, das er nicht für möglich hält. Aber auch nur hält, denn daß es möglich ist, hat ja das Eintreten des Wunders schon bewiesen.

Wunder nach den Vorstellungen vieler an Gott glaubender Menschen gibt es nicht! Diese halten ein Wunder für etwas außerhalb der Naturgesetze Geschehendes, sogar für etwas, das allen Naturgesetzen entgegensteht. Darin erblicken sie gerade das Göttliche! Ein Wunder ist für sie etwas, das nur ihrem Gotte möglich ist, der darin seine besondere Gnade zeigt und seine Allmacht dazu anwendet.

Die armen Menschen denken sich unter Allmacht irrtümlich die Möglichkeit von Willkürsakten und die Wunder als solche Willkürsakte. Sie überlegen sich nicht, wie sehr sie Gott damit verkleinern; denn diese Art Wunder würden nichts weniger als göttlich sein.

Im göttlichen Wirken liegt in erster Linie eine unbedingte Vollkommenheit, ohne Fehler, ohne Lücke. Und Vollkommenheit bedingt strengste Logik, unbedingte Folgerichtigkeit in jeder Beziehung. Ein Wunder muß sich demnach nur in lückenloser Folgerichtigkeit im Geschehen auswirken. Der Unterschied ist nur der, daß bei einem Wunder der für irdische Begriffe längere Zeit in Anspruch nehmende Entwicklungsgang sich zwar in üblicher Weise abspielt, doch in so ungeheuerer Geschwindigkeit, sei es nun durch die einem Menschen besonders verliehene Kraft, oder durch andere Wege, daß es von den Menschen durch alles außergewöhnlich schnelle Geschehen als wunderbar bezeichnet werden kann, kurz als Wunder.

Es kann auch einmal etwas über die jetzige Entwicklung Hinausreichendes sein, das durch zusammengefaßte Kraft erfüllt wird. Aber es wird sich nie und nimmer außerhalb der bestehenden Naturgesetze stellen oder diesen sogar entgegen. In dem Augenblicke, der an sich sowieso unmöglich ist, würde es alles Göttliche verlieren und ein Akt der Willkür werden. Also gerade das Gegenteil von dem, was viele Gottesgläubige wähnen. Alles, was einer strengen Folgerichtigkeit entbehrt, ist ungöttlich. Jedes Wunder ist ein unbedingt natürlicher Vorgang, nur in außergewöhnlicher Schnelligkeit und zusammengefaßter Kraft; niemals kann etwas Unnatürliches geschehen. Das ist vollkommen ausgeschlossen.

Erfolgen Heilungen bisher als unheilbar geltender Krankheiten, so ruht darin keine Veränderung der Naturgesetze, sondern es zeigt nur die großen Lücken des menschlichen Wissens. Um so mehr muß es als eine Gnade des Schöpfers erkannt werden, der einzelne Menschen hier und da mit besonderer Kraft begabt, die sie zum Heile leidender Menschheit verwenden können. Immer aber werden es nur solche sein, die sich allem Dünkel einer Wissenschaft fernhielten, da das erdgebundene Wissen die Fähigkeit, höhere Gaben entgegenzunehmen, ganz naturgemäß erstickt.

Erdgebundenes Wissen will erringen, vermag niemals rein, also kindlich zu empfangen. Aus dem Raum- und Zeitlosen kommende Kräfte aber können nur einfach empfangen, nie errungen werden! Dieser Umstand allein zeigt, was das Wertvollere, das Stärkere, also auch das Richtigere ist!

42. Zázrak


Vysvětlení spočívá ve slově samotném. Zázrak jest děj, nad kte- rým člověk stane v podivu, jako nad něčím, co jest za jeho zrakem, co je zázračné. Je to něco, co nepovažuje za možné. Ale co jen nepo- važuje za možné. Že to možné jest, dokázalo již uskutečnění zázraků. Není zázraků, jak si je představují mnozí věřící v Boha. Tito lidé považují zázrak za něco, co se stalo mimo přírodní zákony, nebo dokonce za něco, co se příčí všem přírodním zákonům. Právě v tom vidí Božské! Zázrak jest pro ně něco, co jest možno jen jejich Bohu, který v tom zjevuje svou zvláštní milost a při tom používá své vše-

mohoucnosti.

Tito ubozí lidé představují si mylně všemohoucnost jako mož- nost libovolných skutků. Zázraky jsou pro ně takovými libovolnými skutky. Neuvažují, jak tím Boha snižují, neboť tento druh zázraků nebyl by nijak Božský.

V Božském působení jest v prvé řadě naprostá dokonalost bez chyby a bez mezery. Dokonalost je podmíněna nejpřísnější logikou a naprostou důsledností v každém směru. Zázrak musí se proto doko- nati jen v nepřetržité důslednosti dění. Rozdíl jest pouze ten, že při zázraku vývojový pochod, který jinak pro pozemské pojmy vyžaduje delší doby, odehrává se sice obvyklým způsobem, ale s ohromnou rychlostí. Může se tak státi silou zvlášť k tomu některému člověku propůjčenou, nebo jinými cestami tak, že lidé mohou pak vše, co se děje neobyčejně rychle, označiti za podivuhodné nebo prostě za zázrak.

Také to může býti něco, co přesahuje dnešní vývoj a provede se soustředěnou silou. Ale nikdy se to nestane mimo stávající přírodní zákony, nebo dokonce proti nim. V tom okamžiku, který ovšem ve skutečnosti není vůbec možný, ztratilo by to všechno Božské a stalo by se to jen aktem libovůle. Byl by to pravý opak toho, co míní mnozí věřící v Boha. Všechno, co postrádá přísné důslednosti, není Božské. Každý zázrak jest úplně přirozený děj, který se děje jen v neobyčejné rychlosti a soustředěnou silou. Nikdy nemůže se státi něco nepřirozeného. To jest úplně vyloučeno.

Nastane-li uzdravení nemocí, které dosud platily za nevyléčitelné, není v tom žádná změna přírodních zákonů. Ukazuje to pouze veliké mezery lidského vědění. Tím více musí se uznati za milost Stvořitele, že obdařuje  některé  lidi  zvláštní  silou,  které  mohou  používati k uzdravení trpících lidí. Budou to však vždy jen takoví, kteří byli daleci veškeré domýšlivosti vědy, protože vědění připoutané k zemi zcela přirozeně dusí schopnost přijímati vyšší dary.

Vědění připoutané k zemi chce dobývat. Nikdy nedovede čistě, tedy dětsky přijímat. Ale síly přicházející odtud, kde není času ani prostoru podle našich pojmů, mohou býti prostě jen přijímány, ale nikdy vydobyty. Tato okolnost ukazuje sama, co jest cennější a sil- nější a v důsledku toho tedy také správnější!