Interaktivy preklad PG


3. Das Schweigen


Zuckt ein Gedanke in Dir auf, so halte ihn zurück, sprich ihn nicht sofort aus, doch nähre ihn; denn er verdichtet durch Zurückhaltung im Schweigen und gewinnt an Kraft wie Dampf im Gegendruck.

Der Druck und die Verdichtung zeugt die Eigenschaft einer magnetischen Betätigung nach dem Gesetz, daß alles Stärkere das Schwache an sich zieht. Gleichartige Gedankenformen werden dadurch allseitig herangezogen, festgehalten, verstärken immer mehr die Kraft des eigenen, ursprünglichen Gedankens, und wirken trotzdem so, daß die zuerst erzeugte Form durch das Hinzugesellen fremder Formen abgeschliffen wird, sich ändert, und bis zur Reife wechselnde Gestalt bekommt. Du fühlst das alles wohl in Dir, doch denkst Du stets, es sei dein eigenes Wollen ganz allein. Du gibst aber bei keiner Sache ganz Dein eigenes Wollen, hast immer fremdes mit dabei!

Was sagt Dir dieser Vorgang?

Daß nur in dem Zusammenschluß von vielen Einzelheiten etwas Vollkommenes geschaffen werden kann! Geschaffen? Ist das richtig? Nein, sondern geformt! Denn wirklich neu zu schaffen gibt es nichts, es handelt sich bei allem nur um neues Formen, da alle Einzelheiten in der großen Schöpfung schon bestehen. Nur sollen diese Einzelheiten in den Dienst zum Wege der Vervollkommnung getrieben werden, was das Zusammenschließen bringt.

Zusammenschluß! Gleite nicht leicht darüber weg, sondern versuche Dich in diesen Begriff zu vertiefen, daß Reife und Vollkommenheit erreicht wird durch Zusammenschluß. Der Satz ruht in der ganzen Schöpfung als ein Kleinod, das gehoben werden will! Er ist innig verbunden dem Gesetz, daß nur im Geben auch empfangen werden kann! Und was bedingt das richtige Erfassen dieser Sätze? Also das Erleben? Liebe! Und deshalb steht die Liebe auch als höchste Kraft, als unbegrenzte Macht in den Geheimnissen des großen Seins!

Wie der Zusammenschluß bei einem einzigen Gedanken bildet, schleift und formt, so ist es mit dem Menschen selbst, und mit der ganzen Schöpfung, die im nimmer endenden Zusammenschließen von bestehenden, einzelnen Formen durch die Kraft des Wollens Neugestaltungen erfährt, und so der Weg wird zur Vollkommenheit.

Ein Einzelner kann Dir Vollkommenheit nicht bieten, doch die ganze Menschheit in dem Vielerlei der Eigenarten! Jeder Einzelne hat etwas, das zum Ganzen unbedingt gehört. Und daher kommt es auch, daß ein weit Vorgeschrittener, der alle irdischen Begierden nicht mehr kennt, die ganze Menschheit liebt, nicht einen Einzelnen, da nur die ganze Menschheit die durch Läuterungen freigelegten Saiten seiner reifen Seele klingen lassen kann zu dem Akkord himmlischer Harmonie. Er trägt die Harmonie in sich, da alle Saiten schwingen!

Zurück zu dem Gedanken, der die fremden Formen an sich zog und dadurch stark und immer stärker wurde: Er tritt zuletzt in festgeschlossenen Kraftwellen über Dich hinaus, durchbricht die Aura Deiner eigenen Person und übt auf weitere Umgebung einen Einfluß aus.

Das nennt die Menschheit Magnetismus der Person. Uneingeweihte sagen: „Du strahlst etwas aus!“ Je nach der Eigenart, Unangenehmes oder Angenehmes. Anziehend oder abstoßend. Es wird gefühlt!

Doch Du strahlst nichts aus! Der Vorgang zur Erzeugung des Gefühls in diesen Anderen hat seinen Ursprung darin, daß Du alles geistig Gleichartige magnetisch an Dich ziehst. Und dieses Ziehen macht sich für die Nächsten fühlbar. Doch auch hierin liegt die Wechselwirkung. In der Verbindung fühlt der andere dann deutlich Deine Stärke, und die „Sympathie“ erwacht dadurch.

Halte Dir immer vor Augen: Alles Geistige ist, nach unseren Begriffen ausgedrückt, magnetisch, und es ist Dir auch bekannt, daß stets das Stärkere das Schwache überwindet durch die Anziehung, durch Aufsaugung. Dadurch wird „dem Armen (Schwachen) auch noch das Wenige genommen, das er hat“. Er wird abhängig.

Darin liegt kein Unrecht, sondern es vollzieht sich nach den göttlichen Gesetzen. Der Mensch braucht sich nur aufzuraffen, richtig wollen, und er ist davor geschützt.

Nun wirfst Du wohl die Frage auf: Was dann, wenn alle stark sein wollen? Wenn niemand mehr etwas zu nehmen ist? Dann, lieber Freund, wird es ein freiwilliger Austausch werden, dem das Gesetz zugrunde liegt, daß nur im Geben auch empfangen werden kann. Es wird kein Stillstand deshalb, sondern alles Minderwertige ist ausgelöscht.

So kommt es, daß durch Trägheit viele abhängig im Geiste werden, manchmal zuletzt kaum noch die Fähigkeit besitzen, eigene Gedanken großzuziehen.

Hervorzuheben ist, daß nur das Gleichartige angezogen wird. Deshalb das Sprichwort: „Gleich und gleich gesellt sich gern.“ So werden sich die Trinker immer finden, Raucher haben „Sympathien“, Schwätzer, Spieler u. s. f., doch auch die Edlen finden sich zu hohem Ziel zusammen.

Nun geht es aber weiter: Was sich geistig anstrebt, wirkt sich zuletzt auch physisch aus, da alles Geistige ins Grobstoffliche überdringt, wodurch wir das Gesetz der Rückwirkung ins Auge fassen müssen, weil ein Gedanke stets Verbindung mit dem Ursprung hält, und in dieser Verbindung Rückstrahlung bewirkt.

Ich spreche hier nur immer von den wirklichen Gedanken, die Lebenskraft der seelischen Empfindung in sich tragen. Nicht von der Kraftvergeudung Dir zum Werkzeug anvertrauter Hirnsubstanz, die nur verflüchtende Gedanken formt, die sich in wildem Durcheinander nur als schemenhafte Dünste zeigen und zum Glück sehr bald zerflattern. Solche Gedanken kosten Dich nur Zeit und Kraft, und Du verschleuderst damit ein Dir anvertrautes Gut.

Grübelst Du zum Beispiel über irgend etwas ernstlich nach, so wird dieser Gedanke in Dir stark magnetisch durch die Macht des Schweigens, zieht alles Ähnliche heran und wird somit befruchtet. Er reift und tritt über den Rahmen des Gewöhnlichen hinaus, dringt sogar dadurch auch in andere Sphären, und erhält von dorther Zufluß höherer Gedanken... die Inspiration! Daher muß bei Inspiration der Grundgedanke von Dir selbst ausgehen, im Gegensatz zu Medialität, muß eine Brücke zu dem Jenseits bilden, der geistigen Welt, um dort bewußt aus einem Born zu schöpfen. Inspiration hat deshalb mit der Medialität gar nichts zu tun. Dadurch wird der Gedanke in Dir ausgereift. Du trittst an die Verwirklichung heran, und bringst durch Deine Kraft verdichtet das zur Ausführung, was schon in unzähligen Einzelheiten vorher als Gedankenformen in dem Weltall schwebte.

Auf diese Art schaffst Du mit geistig längst Bestehendem durch den Zusammenschluß und die Verdichtung eine neue Form! So wechseln in der ganzen Schöpfung immer nur die Formen, da alles andere ewig und unzerstörbar ist.

Hüte Dich vor verworrenen Gedanken, vor aller Flachheit in dem Denken. Flüchtigkeit rächt sich bitter; denn es wird Dich schnell zu einem Tummelplatz fremder Einflüsse erniedrigen, wodurch Du sehr leicht mürrisch, launenhaft und ungerecht zu Deiner näheren Umgebung wirst.

Hast Du einen wirklichen Gedanken und hältst daran fest, so muß zuletzt die gesammelte Kraft auch zur Verwirklichung hindrängen; denn der Werdegang von allem spielt sich vollkommen geistig ab, da jede Kraft nur geistig ist! Was Dir dann sichtbar wird, sind immer nur die letzten Auswirkungen eines vorangegangenen geistig-magnetischen Vorgangs, der sich nach feststehender Ordnung dauernd gleichmäßig vollzieht.

Beobachte, und wenn Du denkst und fühlst, ist Dir bald der Beweis erbracht, daß alles eigentliche Leben in Wahrheit nur das geistige sein kann, in dem allein der Ursprung und auch die Entwicklung liegt. Du mußt zur Überzeugung kommen, daß alles das, was Du mit körperlichen Augen siehst, tatsächlich nur Auswirkungen des ewig treibenden Geistes sind.

Jede Handlung, selbst die geringste Bewegung eines Menschen ist ja vorher stets geistig gewollt. Die Körper spielen dabei nur geistig belebte Werkzeuge, die selbst erst zur Verdichtung kamen durch die Kraft des Geistes. So auch Bäume, Steine, und die ganze Erde. Alles wird von dem schaffenden Geiste belebt, durchströmt, getrieben.

Da die ganze Materie aber, also das irdisch Sichtbare, nur Auswirkung des geistigen Lebens ist, so fällt es Dir nicht schwer zu fassen, daß je nach der Art des uns zunächst umgebenden Geisteslebens auch die irdischen Verhältnisse sich bilden. Was daraus logisch folgert, ist klar: Der Menschheit selbst ist durch die weise Einrichtung der Schöpfung Kraft gegeben, sich die Verhältnisse selbstschöpferisch zu formen mit der Kraft des Schöpfers selbst. Wohl ihm, wenn er sie nur zu Gutem nützt! Doch wehe, läßt er sich verleiten, sie in Schlechtem anzuwenden!

Der Geist ist bei den Menschen nur umgeben und verdunkelt durch das irdische Begehren, das wie Schlacken an ihm haftet, ihn beschwert und niederzieht. Seine Gedanken sind nun Willensakte, in denen Kraft des Geistes ruht. Der Mensch hat die Entscheidung, gut zu denken oder böse, und kann somit göttliche Kraft zum Guten wie zum Bösen lenken! Darin liegt die Verantwortung, die der Mensch trägt; denn Lohn oder die Strafe dafür bleibt nicht aus, da alle Folgen der Gedanken zurück zum Ausgangspunkte kommen durch die eingesetzte Wechselwirkung, welche nie versagt, und die darin ganz unverrückbar, also unerbittlich ist. Damit auch unbestechlich, streng, gerecht! Sagt man nun nicht dasselbe auch von Gott?

Wenn viele Glaubensgegner von einer Gottheit heute nichts mehr wissen wollen, so kann dies alles an den Tatsachen nichts ändern, die ich anführte. Die Leute brauchen nur das Wörtchen „Gott“ weglassen, sich in die Wissenschaft ernst vertiefen, so finden sie genau dasselbe, nur mit anderen Worten ausgedrückt. Ist es nicht lächerlich, dann noch darum zu streiten? Um die Naturgesetze kommt kein Mensch herum, niemand vermag dagegen anzuschwimmen. Gott ist die Kraft, die die Naturgesetze treibt; die Kraft, die noch niemand erfaßte, niemand sah, doch deren Wirkungen jedermann täglich, stündlich, ja in den Bruchteilen aller Sekunden sehen muß, empfindet und beobachtet, wenn er nur sehen will, in sich, in jedem Tiere, jedem Baume, jeder Blume, jeder Faser eines Blattes, wenn es schwellend aus der Hülle bricht, um an das Licht zu kommen. Ist es nicht Blindheit, sich dem hartnäckig zu widersetzen, während jedermann, auch diese starren Leugner selbst, das Dasein dieser Kraft bestätigt, anerkennt? Was ist es, das sie hindert, diese anerkannte Kraft nun Gott zu nennen? Ist es kindlicher Trotz? Oder eine gewisse Scham, zugeben zu müssen, daß sie all die Zeit hindurch hartnäckig etwas zu verleugnen suchten, dessen Vorhandensein ihnen von jeher klar gewesen ist?

Wohl nichts von alledem. Die Ursache wird darin liegen, daß der Menschheit Zerrbilder der großen Gottheit von so vielen Seiten vorgehalten werden, denen sie bei ernstem Forschen nicht vermochte beizustimmen. Die allumfassende und alles durchdringende Kraft der Gottheit muß ja verkleinert und entwürdigt werden bei dem Versuch, sie in ein Bild zu pressen!

Bei tiefem Nachdenken läßt sich kein Bild damit in Einklang bringen! Gerade weil ein jeder Mensch den Gottgedanken in sich trägt, sträubt er sich ahnungsvoll gegen die Einengung der großen, unfaßbaren Kraft, die ihn erzeugte, die ihn leitet.

Das Dogma trägt die Schuld an einem großen Teile derer, die in ihrem Widerstreite jedes Ziel zu überschreiten suchen, sehr oft gegen die in ihrem Inneren lebende Gewißheit.

Die Stunde aber ist nicht fern, wo geistiges Erwachen kommt! Wo man die Worte des Erlösers richtig deutet, sein großes Erlösungswerk richtig erfaßt; denn Christus brachte uns Erlösung aus dem Dunkel, indem er uns den Weg zur Wahrheit wies, als Mensch den Weg zur lichten Höhe zeigte! Und mit dem Blute an dem Kreuze drückte er das Siegel seiner Überzeugung auf!

Die Wahrheit war noch niemals anders als sie damals auch schon war und heute ist, und in zehntausenden von Jahren noch sein wird; denn sie ist ewig!

Drum lernet die Gesetze kennen, die in dem großen Buch der ganzen Schöpfung liegen. Sich denen fügen, heißt: Gott lieben! Denn Du bringst dadurch keinen Mißklang in die Harmonie, sondern trägst dazu bei, den brausenden Akkord zu voller Höhe zu gestalten.

Ob Du nun sagst: Ich unterwerfe mich freiwillig den bestehenden Naturgesetzen, weil es zu meinem Wohle ist, oder ob Du sprichst: Ich füge mich dem Willen Gottes, der sich in den Naturgesetzen offenbart, oder der unfaßbaren Kraft, die die Naturgesetze treibt... ist es ein Unterschied in seiner Wirkung? Die Kraft ist da, und Du erkennst sie an, mußt sie ja anerkennen, weil Dir gar nichts anderes zu tun verbleibt, sobald Du etwas überlegst... und damit anerkennst Du Deinen Gott, den Schöpfer!

Und diese Kraft wirkt in Dir auch beim Denken! Mißbrauche sie deshalb nicht zu dem Schlechten, sondern denke Gutes! Vergiß nie: Wenn Du Gedanken zeugst, verwendest Du göttliche Kraft, mit der Du Reinstes, Höchstes zu erreichen fähig bist!

Versuche dabei niemals außer acht zu lassen, daß alle Folgen Deines Denkens stets auf Dich zurückfallen, je nach der Kraft, der Größe und der Ausdehnung der Wirkung der Gedanken, im Guten wie im Bösen.

Da der Gedanke aber geistig ist, kommen die Folgen geistig wieder. Sie treffen Dich deshalb, gleichviel, ob hier auf Erden oder dann nach Deinem Abscheiden im Geistigen. Sie sind, weil geistig, ja auch nicht an die Materie gebunden. Das ergibt, daß der Zerfall des Körpers eine Auslösung nicht aufhebt! Die Vergeltung in der Rückwirkung kommt sicher, früher oder später, hier oder dort bestimmt. Die geistige Verbindung bleibt mit allen Deinen Werken fest; denn auch die irdischen, materiellen Werke haben ja geistigen Ursprung durch den zeugenden Gedanken, und bleiben, wenn auch alles Irdische vergangen ist, bestehen. Daher heißt es richtig: „Deine Werke erwarten Dich, soweit Dich die Auslösung in der Rückwirkung noch nicht getroffen hat.“

Bist Du bei einer Rückwirkung noch hier auf Erden, oder wieder hier, so wirkt sich dann die Kraft der Folgen aus dem Geistigen je nach der Art in Gutem wie im Bösen durch die Verhältnisse, Deine Umgebung, oder an Dir selbst direkt, an Deinem Körper aus.

Hier sei noch einmal ganz besonders darauf hingewiesen: Das wahre eigentliche Leben spielt sich geistig ab! Und das kennt weder Zeit noch Raum, deshalb auch keine Trennung. Es steht über irdischen Begriffen. Aus diesem Grunde treffen Dich die Folgen, wo Du auch bist, zu der Zeit, wo nach ewigem Gesetz die Auswirkung zurückkehrt zu dem Ausgangspunkte. Nichts geht dabei verloren, es kommt sicher.

Das löst nun auch die schon so oft gestellte Frage, wie es kommt, daß sichtbar gute Menschen manchmal schwer zu leiden haben in dem Erdenleben, so daß es wie ein Unrecht angesehen wird. Das sind Auslösungen, die ihn treffen müssen!

Du kennst die Lösung dieser Frage jetzt; denn Dein jeweiliger Körper spielt dabei keine Rolle. Dein Körper bist ja nicht Du selbst, er ist nicht Dein ganzes „Ich“, sondern ein Werkzeug, das Du Dir erwähltest, oder das Du nehmen mußtest, je nach den schwebenden Gesetzen des geistigen Lebens, die Du auch kosmische Gesetze nennen kannst, wenn sie Dir so verständlicher erscheinen. Das jeweilige Erdenleben ist nur eine kurze Spanne Deines eigentlichen Seins.

Ein niederschmetternder Gedanke, wenn es dabei kein Entrinnen gäbe, keine Macht, die schützend dem entgegenwirkt. Wie mancher müßte da verzagen, wenn er zu Geistigem erwacht, und wünschen, besser noch zu schlafen in dem alten Trott. Er weiß ja nicht, was alles auf ihn wartet, was ihn noch trifft in seiner Rückwirkung von früher her! Oder, wie die Menschen sagen: „Was er gutzumachen hat.“

Doch unbesorgt! Mit dem Erwachen ist Dir in der weisen Einrichtung der großen Schöpfung auch ein Weg gezeigt, durch jene Kraft des guten Wollens, auf die ich schon besonders hingewiesen habe, die die Gefahren des sich auslösenden Karmas lindert oder ganz zur Seite schiebt. Auch das legte des Vaters Geist in Deine Hand. Die Kraft des guten Wollens breitet um Dich einen Kreis, der andrängendes Übel zu zersetzen fähig ist, oder doch abschwächt in sehr hohem Grade, genau so, wie die Luftschicht auch den Erdball schützt. Die Kraft des guten Wollens aber, dieser starke Schutz, wird großgezogen und gefördert durch die Macht des Schweigens.

Drum rufe ich Euch, Suchende, noch einmal dringend zu:

Haltet den Herd Euerer Gedanken rein, und übt danach in erster Linie die große Macht des Schweigens, wenn Ihr aufwärts kommen wollt.

Der Vater hat die Kraft zu allem schon in Euch gelegt! Ihr braucht sie nur zu nützen!

3. Mlčení.


Probleskne-li v tobě myšlenka, zadrž ji a nepronášej ji ihned. Ale živ ji, protože ona se zhutní zadržením v mlčení a získá na síle jako pára v přetlaku.

Tlak a zhuštění zplodí vlastnost magnetické účinnosti podle zá- kona, že všechno silnější přitahuje k sobě slabé. Stejnorodé myšlen- kové formy se tím navzájem všestranně přitahují, spojují a zesilují tím vždy více sílu vlastní, původní myšlenky. Při tom působí tak, že původně vytvořený myšlenkový útvar se připojením cizích útvarů obrousí, pozmění a dostává se mu měnivé podoby, až pak úplně uzraje. Vše to cítíš dobře v sobě, ale myslíš stále, že to je pouze a zcela jen tvé vlastní chtění. Nedáváš však do žádné věci jenom své vlastní chtění, nýbrž máš vždy při něm i cizí!

Co ti říká tento pochod?

Že něco dokonalého může býti vytvořeno jen sloučením četných jednotlivostí! Vytvořeno? Je to správné? Ne, jenom zformováno! Neboť není nic skutečně nového k vytvoření. Při všem jedná se vždy jen o nové utváření a zformování, poněvadž všechny jednotli- vosti ve velikém díle stvoření již existují. Tyto jednotlivosti mají býti jen použity a dány do služeb na cestu ke zdokonalení. To nastává sloučením a soustředěním.

Sloučení! Nepřecházej přes to lehce, ale snaž se zahloubati do to- hoto pojmu a uvědom si, že zralosti a dokonalosti se dosáhne jen sloučením. Tato zástava spočívá v celém stvoření jako poklad, který chce býti nalezen a vyzvednut! Je těsně spojena se zákonem, že jen dáváním možno také přijímat! Čeho je nutně zapotřebí ke správné- mu pochopení těchto vět? K jejich prožití? – Lásky! A proto jest v tajích velikého bytí láska jako nejvyšší síla, jako neomezená moc!

Tak jako slučování při jediné myšlence utváří, brousí a formuje, tak je tomu s člověkem samotným a s celým stvořením. Také ve stvoření vznikají nové útvary nekonečným slučováním stávajících jednotlivých forem silou chtění. Je to cesta k dokonalosti.

Dokonalost nemůže ti poskytnout jednotlivec, nýbrž jen celé lid- stvo v různosti své povahy a vlastností! Každý jedinec má něco, co nutně patří k celku. Proto se také stává, že vysoce pokročilý člověk, který nezná již pozemských žádostí, miluje celé lidstvo, ne jednotliv- ce. Jedině celé lidstvo může dát zaznívat strunám jeho zralé duše, očistou obnaženým, v akord nebeské harmonie. On má harmonii v sobě a proto zachvívají se všechny struny!

Zpět k myšlence, která k sobě přitahovala cizí myšlenkové útvary a stávala se tím stále silnější: Konečně se myšlenka v pevně semknu- tých mocných vlnách přelije přes tebe, pronikne aurou tvé osoby a působí svým vlivem na další okolí.

To  nazývá  lidstvo  osobním  magnetismem.  Nezasvěcení  říkají:

„Ty něco vyzařuješ!“ Podle zvláštní povahy a svéráznosti je to buď příjemné nebo nepříjemné, přitažlivé nebo odpuzující. Tak se to pociťuje!

Ty ovšem nevyzařuješ nic. Vznik a vytvoření těchto pocitů u druhých lidí má svůj původ v tom, že ty přitahuješ magneticky všechno duchovně stejnorodé k sobě. A toto přitahování tvé nejbliž- ší okolí pociťuje. Avšak i v tom je zvratné působení. V tomto spoje- ní vycítí druhý pak zřejmě tvou sílu a tím se probouzí „sympatie“.

Měj vždy před očima: Všechno duchovní, našimi pojmy vyjádře- no, jest magnetické. Také je ti známo, že silnější přemáhá vždy slabší tím, že je přitahuje a vstřebává. Tím je „chudému (slabému) vzato ještě i to málo, co má“. Stává se odvislým.

Není v tom žádného bezpráví, ale děje se tak podle Božských zá- konů. Člověku je třeba jen se vzpružit, správně chtít a je před tím ochráněn.

Namítneš patrně nyní otázku: Co potom, až všichni budou chtít býti silnými? Když nikomu nebude již co vzíti? Pak, milý příteli, stane se to dobrovolnou výměnou, jejímž základem jest zákon, že přijímati lze jen tehdy, když se dává. Proto nenastane stagnace, ale zmizí všechno méněcenné.

Tak se stává, že z lenosti jsou mnozí duchem odvislí a nemají ani schopnosti vytvářeti vlastní myšlenky.

Nutno zdůrazniti, že se přitahuje jen stejnorodé. Odtud přísloví:

„Rovný rovného si hledá. Tak se najdou vždy pijáci, „sympatie“ mají k sobě kuřáci,  hráči,  žvanilové  atd. Avšak  i  ušlechtilí  sdružují  se k vznešenému cíli.

To pokračuje však dále: Co k sobě usiluje duchovně, projeví se konečně také fyzicky, protože všechno duchovní proniká do hrubo- hmotného. Při tom musíme bráti v úvahu zákon zpětného účinku, protože myšlenka  zůstává  vždy  spojena  se  svým  původcem  a v tomto spojení vyvolává zpětná záření.

Mluvím zde vždy jen o skutečných myšlenkách, které v sobě mají životní sílu duševního cítění. Nemluvím o plýtvání silou mozkové substance, která ti byla svěřena jako nástroj a jež sama vytváří‚ jen prchavé myšlenky, jevící se jen jako nejasné páry v divokém zmatku, které na štěstí záhy se rozptylují. Takové myšlenky stojí tě jen čas a sílu a promrháváš jimi svěřený ti statek.

Když na příklad vážně o něčem hloubáš, stane se mocí mlčení ta- to myšlenka v tobě silně magnetickou, přitahuje k sobě všechno po- dobné a tím se oplodňuje. Dozrává a překročuje rámec obyčejného. Proniká tím dokonce i do jiných sfér, odkud se jí dostává přílivu vyšších myšlenek … inspirace! Proto musí při inspiraci základní myš- lenka vycházeti vždy od tebe samotného, na rozdíl od mediality. Musí sama vytvořiti most k onomu světu, ke světu duchovnímu, aby tam vědomě čerpala z pramene. Inspirace nemá proto nic společné- ho s medialitou. Myšlenka v tobě dozrála. Přistupuješ k uskutečnění a svou silou zhuštěno přivádíš k provedení to, co již dříve se vznášelo ve vesmíru v nesčetných jednotlivostech jako myšlenkové formy.

Tímto způsobem vytváříš spolu s duchovně dávno stávajícím slučováním a zhušťováním novou formu! Tak mění se v celém stvoření stále jen formy, protože vše ostatní je věčné a nezničitelné.

Chraň se zmatených myšlenek a veškeré plochosti v myšlení. Po- vrchnost se zde trpce mstí, protože tě rychle sníží na rejdiště cizích vlivů. Tím stáváš se velmi snadno mrzutým, rozmarným a nespra- vedlivým ke svému nejbližšímu okolí.

Chováš-li opravdovou myšlenku a pevně na ní trváš, nutí nahro- maděná síla na konec také k uskutečnění. Vždyť vznik a postup vše-

ho odehrává se úplně duchovně, protože každá síla jest jen duchovní! Co se pak stává pro tebe viditelným, jsou jen poslední projevy a účinky předchozího duchovně magnetického postupu, který se do- konává trvale stejnoměrně podle pevně stanoveného řádu.

Pozoruj, a když myslíš a cítíš, dostane se ti záhy důkazu, že vše- chen vlastní život může býti ve skutečnosti jen život duchovní, a že jedině v něm je původ a vývoj. Musíš dojíti k přesvědčení, že všech- no, co vidíš tělesným zrakem, jsou skutečně jen výsledky věčně usilu- jícího ducha.

Každý čin, ba i nejmenší hnutí člověka jsou vždy předem du- chovně chtěny. Těla jsou při tom jen duchovně oživenými nástroji a samy teprve doznaly zhutnění silou ducha. Tak je tomu i se stromy, kameny a s celou zemí. Vše je oživeno, vším proudí a vše pohání tvůrčí duch.

Ale protože je veškerá hmota, tedy vše pozemsky viditelné, jen výsledkem duchovního života, nebude ti za těžko pochopit, že podle druhu nás nejblíže obklopujícího duchovního života vytvářejí se i poměry pozemské. Co z toho logicky vyplývá, je jasné: Moudrým zaří- zením stvoření dána jest lidstvu síla, aby si samo v tvůrčí samostat- nosti vytvářelo své poměry a to silou Stvořitele samotného. Blaze člověku, používá-li této síly jen k dobrému! Běda však, dá-li se svésti, aby ji užíval ke zlu!

Duch jest u lidí jen obklopen a zatemněn pozemskými žádostmi, které lpí na něm jako strusky, zatěžují a strhují ho. Jeho myšlenky jsou jen činy vůle, v nichž spočívá síla ducha. Člověk se může rozhod- nouti, aby myslel dobře nebo zle a může proto Božskou sílu říditi k dobru nebo ke zlu! V tom spočívá člověkova zodpovědnost, neboť za to ho ne- mine odměna nebo trest, protože všechny následky myšlenek vrací se k východisku ustanoveným zvratným působením, které nikdy neselže a jest zcela nepošinutelné a tedy neúprosné. Tím i neúplatné, přísné a spravedlivé! Nepraví-li se totéž i o Bohu?

Nechtějí-li dnes mnozí protivníci víry ničeho věděti o Božství, nemůže to pranic změnit na skutečnostech mnou zde uvedených. Lidem je třeba jen vypustit slůvko „Bůh“ a zahloubat se vážně do vědy a pak najdou přesně totéž, jenomže vyjádřeno jinými slovy. Není

pak směšno ještě se o to přít? Žádný člověk nemůže obcházet pří- rodní zákony. Nikdo nemůže plovati proti jejich proudu. Bůh jest síla, která pohání přírodní zákony. Je to síla, které dosud nikdo ne- pochopil, nikdo neviděl, ale jejíž účinky musí viděti, cítiti a pozorovati každý denně, v každou hodinu, ba ve zlomcích každé vteřiny, pakliže jen viděti chce.  Musí je viděti v sobě,  v každém zvířeti, v každém stromě, v každé květině, v každé žilce listu, který se dere z pupenu ke světlu. Není to slepota, trvale se tomu protivit, zatím co každý – i sami ti tvrdošíjní popěrači – existenci této síly potvrzuje a uznává? Co je to tedy, co jim brání, aby tuto uznanou sílu zvali Bohem? Je to dětinský vzdor? Nebo jistý stud, když by se museli přiznat, že po celou tu dobu zatvrzele snažili se zapříti něco, čehož existence jim byla vždy jasna?

Snad nic z toho. Příčina je v tom, že se lidstvu z tak mnoha stran předkládaly pitvorné obrazy velikého Božství, s nimiž při vážném bádání nemohlo souhlasiti. Všeobsáhlá a všechno pronikající síla Božství nutně se zmenší a znehodnotí při pokusu vtlačiti ji v obraz!

Při hlubokém přemýšlení nelze žádný obraz uvésti s ní v soulad! Právě proto, že každý člověk chová v sobě myšlenku Boha, brání se v předtuše proti omezení té velké, nepochopitelné síly, která ho stvořila a která ho řídí.

Dogma nese vinu na veliké části těch, kdo ve svém odporu snaží se překročiti každý cíl, velmi často i proti jistotě žijící v jejich nitru.

Ale není daleka hodina, kdy nadejde duchovní probuzení! Kdy se budou správně vykládati slova Spasitelova a správně chápati jeho veliké dílo  Vykoupení.  Neboť  Kristus  přinesl  nám  vykoupení z temnot, ukázav nám cestu k Pravdě, cestu k světlým výšinám! A krví na kříži zpečetil své přesvědčení.

Pravda nebyla nikdy jiná, než byla tehdy a je dnes a bude ještě za deset tisíc let, neboť je věčná!

Učte se proto poznávati zákony, jež jsou zapsány ve velké knize celého stvoření. Podrobiti se jim znamená milovati Boha! Pak nepři- vádíš již do harmonie žádný nesouzvuk, ale přispíváš k tomu, aby v plnou výši dospěl šumný akord!

Řekneš-li tedy: Podrobuji se dobrovolně stávajícím přírodním zá- konům, protože je to k mému dobru, anebo mluvíš-li: Odevzdávám se do vůle Boha, který se projevuje v přírodních zákonech, anebo oné nepochopitelné síle, která pohání přírodní zákony … je tu něja- ký rozdíl v účinku? Síla je tu a ty ji uznáváš. Musíš ji uznati, protože ti nic jiného nezbývá, jakmile jen poněkud přemýšlíš … a tím uznáváš svého Boha Stvořitele!

A tato síla působí v tobě i při myšlení. Nezneužívej ji proto ke zlému, ale mysli dobré! Nezapomínej nikdy: Plodíš-li myšlenky, pou- žíváš Božské síly, se kterou můžeš dosíci nejčistšího a nejvyššího!

Pamatuj při tom vždy, že všechny následky tvého myšlení vrací se vždy k tobě podle síly, velikosti a rozsahu účinku myšlenek v dobrém i zlém.

Protože však myšlenka je duchovní, vrací se následky také duchov- ně. Zastihnou tě proto bud‘ zde na zemi nebo až po tvém odloučení v duchovnu. Protože jsou  duchovní,  nejsou  vázány  na  hmotu. Z toho vyplývá, že rozkladem nezbavíš se odplaty. Odměna ve vracejícím se účinku dostaví se jistě, dříve nebo později, zde nebo tam. Se vše- mi svými skutky setrváváš v duchovním spojení, neboť i pozemské hmotné skutky mají duchovní původ ve zplozené myšlence a trvají i tehdy, když zašlo všechno pozemské. Proto praví se správně: „Tvoje skutky na tebe čekají, nestihla-li tě dosud ve zpětném účinku odpla- ta.“

Jsi-li při zpětném účinku dosud zde na zemi, nebo jsi-li zde již opět znovu, projeví se pak síla následků z duchovna podle jejich druhu, buď jako dobré nebo zlé na poměrech, ve kterých žiješ, neb na tvém okolí, nebo přímo na tobě, na tvém těle.

Budiž zde znovu zvlášť poukázáno na to: Vlastní pravý život ode- hrává se v duchovnu! A to nezná času, ani prostoru a proto ani žádného odloučení. Přesahuje pozemské pojmy. Z toho důvodu zastihnou tě následky, nechť jsi kdekoliv. Stane se tak v době, kdy podle věčného zákona účinek vrací se k východisku. Nic se při tom neztrácí, vše přijde jistě.

Tím řeší se tak často kladená otázka, jak to přijde, že zřejmě dob- rým lidem je v pozemském životě těžce trpěti, takže se na to hledí jako na bezpráví. To jsou odplaty, které je musely stihnouti!

Znáš nyní řešení této otázky, protože tvé dočasné tělo nehraje při tom žádnou roli. Vždyť tvé tělo nejsi ty sám, není to celé tvé „já“, ale jen nástroj, který jsi sobě zvolil, nebo který jsi byl nucen přijmou- ti podle stávajících zákonů duchovního života, které můžeš jmeno- vati také zákony kosmickými, zdá-li se ti to takto srozumitelnějším. Dočasný pozemský život jest jen krátkou pídí tvého vlastního sku- tečného bytí.

Je to zdrcující myšlenka, kdyby při tom nebylo žádného uniknutí, žádné moci, která působí proti tomu jako ochrana. Jak mnohý musel by zmalomyslnět, když se probudí k duchovnu, a přáti si, aby raději ještě spal ve staré hlouposti. Vždyť neví, co vše na něho čeká, co ještě ho stihne v jeho zvratném působení z dřívějška! Anebo, jak lidé říkají: Co bude muset napravit.

Ale buď bez starostí! S probuzením jest ti v moudrém zařízení velkého stvoření ukázána i cesta onou silou dobrého chtění, na kterou jsem již zvláště poukázal a která mírní nebo zcela odsunuje nebezpe- čí rozuzlující se karmy. I to vložil Otcův Duch do tvých rukou. Síla dobrého chtění šíří kolem tebe kruh, který jest schopen způsobiti rozklad hrnoucího se zla, nebo aspoň ve veliké míře‚ je oslabiti. Chrání tě právě tak, jako zeměkouli vrstva vzduchová. Ale síla dob- rého chtění, tato silná ochrana, pěstuje a podporuje se mocí mlčení.

Proto k vám, kteří hledáte, znovu naléhavě volám:

Udržujte krb svých myšlenek čistým a cvičte se v první řadě ve veliké moci mlčení, chcete-li se dostati vzhůru!

K tomu ke všemu vložil Otec sílu již do vás. Vám je třeba jí jen využíti!