Interaktivy preklad PG


59. Menschensinn und Gotteswille im Gesetz der Wechselwirkung


Wenn von Menschensinn und Menschenanschauung gesprochen werden soll, dem auch das irdische Gericht verbunden ist, so darf nicht erwartet werden, daß dies gleichbedeutend ist mit göttlicher Gerechtigkeit, oder dieser auch nur nahekommt. Es muß im Gegenteil leider gesagt werden, daß in den meisten Fällen darin sogar ein himmelweiter Unterschied besteht. Bei dieser Gegenüberstellung ist der volkstümliche Ausdruck „himmelweit“ im wahrsten Sinne angebracht. Dieser Unterschied würde sich oft mit dem an Raum und Zeit begrenzten Verstand der Menschheit erklären lassen, der in seiner Beschränktheit nicht vermag, das eigentliche Unrecht zu erkennen und vom Rechte zu scheiden, da dieses selten durch Äußerlichkeiten klar zu erkennen ist, sondern lediglich im Innersten eines jeden Menschen liegt, zu dessen Beurteilung starre Gesetzesparagraphen und Schulweisheit nicht ausreichen. Betrübend aber ist es, daß deshalb so manche Beurteilungen des irdischen Gerichtes der göttlichen Gerechtigkeit schroff gegenüberstehen müssen.

Es soll nicht von den Zeiten des Mittelalters gesprochen werden, nicht von den traurigen Zeiten der qualvollen Folterungen, sowie der sogenannten Hexenverbrennungen und anderer Verbrechen der Justiz. Ebensowenig sollen die zahlreichen Verbrennungen berührt werden, das Foltern und Morden, welche auf das Schuldkonto der religiösen Gemeinschaften fallen und in ihren Wechselwirkungen die Ausübenden doppelt furchtbar treffen müssen, weil sie den Namen des vollkommenen Gottes dabei mißbrauchten, in seinem Namen alle diese Verbrechen ausführten, als angeblich ihm wohlgefällig, und damit ihn vor den Menschen als den dafür Verantwortlichen stempelte. Mißbräuche und Greuel, die nicht so schnell vergessen werden dürften, sondern die man immer wieder auch bei heutigen Beurteilungen sich warnend ins Gedächtnis rufen sollte, namentlich da die damals Ausübenden diese Übergriffe mit dem Anschein des vollen Rechtes und besten Glaubens eifrig durchführten.

Vieles ist anders geworden. Und doch wird selbstverständlich auch die Zeit kommen, in der man auf die heutige Rechtspflege mit ähnlichem Schauder zurückblickt, wie wir heute auf die oben erwähnten Zeiten schauen, die nach unserer jetzigen Erkenntnis soviel Unrecht in sich tragen. Das ist der Lauf der Welt und ein gewisser Fortschritt.

Tiefer geschaut aber liegt der anscheinend große Fortschritt zwischen dem Damals und dem Heute lediglich in den äußeren Formen. Die in so manches Menschen ganzem Sein tief einschneidende Allgewalt des Einzelnen ohne persönliche Verantwortung für diesen auf der Erde ist vielfach immer noch dieselbe. Auch die Menschen selbst und deren Triebfedern zu ihrem Handeln haben sich nicht sehr geändert. Und wo das Innenleben noch dasselbe ist, sind auch die Wechselwirkungen die gleichen, welche das göttliche Gericht in sich tragen.

Wenn die Menschheit darin plötzlich sehend würde, könnte nur ein einziger Verzweiflungsschrei die Folge sein. Ein Grauen, das sich über alle Völker legt. Nicht einer würde seine Hand mit Vorwurf gegen seinen Nächsten heben, da jeder Einzelne in irgendeiner Art die gleiche Schuld auch auf sich lasten fühlen müßte. Er hat kein Recht, dem anderen darin vorwurfsvoll zu begegnen, da bisher jeder irrend nur nach Äußerlichkeit urteilte und alles eigentliche Leben übersah.

Viele würden an sich selbst verzweifeln bei dem ersten Lichtstrahle, wenn dieser ohne Vorbereitung in sie dringen könnte, während andere, die sich bisher nie Zeit zum Nachdenken genommen haben, maßlose Erbitterung empfinden müßten darüber, daß sie so lange schliefen.

Darum ist nun die Anregung zum ruhigen Nachdenken angebracht, und zur Entwicklung der eigenen gerechten Urteilsfähigkeit, die jede blinde Anlehnung an fremde Ansichten zurückweist und nur nach eigenem Empfinden aufnimmt, denkt, spricht und handelt!

Nie darf der Mensch vergessen, daß er ganz allein alles das voll und ganz zu verantworten hat, was er empfindet, denkt und tut, auch wenn er es bedingungslos von anderen übernommen hat!

Wohl dem, der diese Höhe erreicht und jedem Urteile prüfend entgegentritt, um dann nach seinen eigenen Empfindungen zu handeln. Er macht sich so nicht mitschuldig wie Tausende, die oft nur aus Gedankenlosigkeit und Sensationslust durch Vorurteil und Nachrede schwere Karmas auf sich laden, die sie in Gebiete führen, deren Leid und Schmerzen sie niemals hätten kennenzulernen brauchen. Sie lassen sich dadurch auch schon auf Erden oft von vielem wirklich Guten abhalten und versäumen damit nicht nur viel für sich selbst, sondern setzen vielleicht alles damit aufs Spiel, ihr ganzes Sein.

So war es bei dem auflodernden, sinnlosen Haß gegen Jesus von Nazareth, dessen eigentlichen Grund nur wenige der böswilligen Schreier kannten, während alle anderen sich einfach in einen vollkommen unwissenden blinden Eifer hineinarbeiteten, mitschrieen, ohne selbst je mit Jesus persönlich zusammengekommen zu sein. Nicht minder verloren sind auch alle die, die sich auf Grund falscher Ansichten anderer von ihm wandten und seine Worte nicht einmal anhörten, noch viel weniger sich die Mühe einer sachlichen Prüfung nahmen, wobei sie schließlich doch noch den Wert hätten erkennen können.

Nur so konnte das wahnsinnige Trauerspiel reifen, das ausgerechnet den Gottessohn wegen Gotteslästerung unter Anklage stellte und an das Kreuz brachte! Den Einzigen, der selbst direkt von Gott kam und ihnen die Wahrheit über Gott und seinen Willen kündete!

Der Vorgang ist so grotesk, daß sich darin in greller Deutlichkeit die ganze Beschränktheit der Menschen zeigt.

Und die Menschheit ist von da bis heute nicht etwa innerlich vorgeschritten, sondern gerade darin trotz aller sonstigen Entdeckungen und Erfindungen noch weiter zurückgegangen.

Vorgeschritten ist allein durch die äußeren Erfolge der damit auch mehr wissenwollende Dünkel, den gerade die Beschränktheit zeugt und großzieht, der ja eigentlich das ausgesprochene Zeichen der Beschränktheit ist.

Und diesem seit zwei Jahrtausenden immer fruchtbarer gewordenen Boden sind die jetzigen Menschheitsanschauungen entsprossen, die ausschlaggebend und verheerend wirken, während die Menschen selbst ahnungslos sich immer mehr darein verstricken, zu ihrem eigenen entsetzlichen Verhängnis.

Wer sich da alles durch falsche Anschauungen oft in gutem Glauben üble Auswirkungen einer Wechselströmung zuzieht, also gegen göttliche Gesetze verstößt, ist bisher selten jemand klar geworden. Die Zahl ist groß, und viele sind in ahnungsloser Hoffart sogar stolz darauf, bis sie dereinst in qualvollem Entsetzen die Wahrheit schauen müssen, die so ganz anders ist als ihre Überzeugung sie sich denken ließ.

Dann ist es allerdings zu spät. Die Schuld, die sie sich aufgebürdet haben, muß gesühnt werden in oft jahrzehntelangem, mühseligem Ringen mit sich selbst.

Der Weg ist weit und schwer bis zur Erkenntnis, sobald ein Mensch die günstige Gelegenheit des Erdenseins versäumte, und sich dabei sogar gewollt oder durch Unkenntnis noch neue Schuld auflud.

Entschuldigungen fallen dabei niemals ins Gewicht. Ein jeder kann es wissen, wenn er will!

Wem darnach drängt, einmal in dem Gange der Wechselwirkungen die göttliche Gerechtigkeit zum Unterschied irdischer Anschauungen zu erkennen, der bemühe sich, irgendein Beispiel aus dem Erdenleben daraufhin anzusehen, und dabei zu prüfen, auf welchen Seiten wirklich Recht und Unrecht liegen. Es fallen ihm täglich viele zu.

Bald wird sich seine eigene Empfindungsfähigkeit stärker und lebendiger entfalten, um zuletzt alle gelernten Vorurteile mangelnder Anschauungen abzuwerfen. Damit ersteht ein Gerechtigkeitsempfinden, das sich auf sich selbst verlassen kann, weil es im Erkennen aller Wechselwirkungen den Gotteswillen aufnimmt, darin steht und wirkt.

59. Lidský smysl a Boží vůle v zákoně zvratného působení


Má-li se mluviti o lidském smyslu a lidských názorech, ke kte- rým patří také světské soudy, nesmí se očekávat, že jest to souznačné s Božskou spravedlností, nebo aspoň se jí přibližuje. Nutno naopak bohužel říci, že ve většině případů jest tu dokonce nesmírný rozdíl. Tento rozdíl dal by se v mnohých případech vysvětliti rozumem lidstva, který jest omezen prostorem a časem a ve své omezenosti nedovede rozpoznati vlastní a skutečnou křivdu a rozlišiti ji od práva. Zřídka dá se to poznati podle zevnějších okolností, protože to spo- čívá jedině v nejvnitřnějším nitru každého člověka. K posouzení tohoto nitra nestačí však ztrnulé paragrafy zákona a školské moud- rosti. Jest však zarmucující skutečnost, že z toho důvodu tak mnohé rozsudky světských soudů jsou v příkrém odporu s Boží spravedl- ností.

Nemá tu býti řeč o době středověku o smutných časech ukrut- ných mučení, o upalování tak zvaných čarodějnic a jiných justičních zločinů. Stejně nemá tu býti činěna zmínka o četném upalování, mu- čení a vraždění, které spadá na účet náboženských sdružení. Ti, kdo je prováděli, budou ve zvratném působení nutně dvojnásob postiženi, protože při tom zneužívali jména dokonalého Boha a všechny tyto zločiny konali jeho jménem, jako domněle bohulibé. Boha označo- vali před lidmi, jako by On byl za to zodpovědným. Byly to hrůzy a přehmaty, na které by se nemělo tak rychle zapomínat. Měli bychom si je vždy znovu varovně uváděti na paměť i při dnešních rozsud- cích, zvlášť proto, že lidé, kteří je tehdy prováděli, činili tak horlivě se zdáním plného práva a nejlepší víry.

Mnoho se změnilo. Přijde samozřejmě také doba, ve které se bu- de pohlížeti na dnešní vykonávání spravedlnosti se stejnou hrůzou, jako hledíme dnes na časy výše zmíněné, ve kterých podle našeho dnešního poznání bylo tolik bezpráví. Takový jest běh světa a do jisté míry jest to pokrok.

Avšak při hlubším nazírání jeví se tento zdánlivě veliký pokrok mezi tehdejškem a dneškem pouze v zevních formách. Všemocnost jednotlivce, hluboko zasahující do celého života mnohých lidí, která nepodléhá jeho osobní zodpovědnosti na zemi, jest namnoze stále táž. Také lidé sami a jejich pohnutky k jednání se mnoho nezměnili. A kde jest vnitřní život dosud týž, jsou stejná i zvratná působení, jež nesou v sobě Boží soud.

Kdyby lidstvo pojednou v tom prohlédlo, mělo by to za následek jen jediný zoufalý výkřik. Byla by to hrůza, která by se zmocnila všech národů. Ani jeden člověk nepozvedl by ruky s výčitkou proti svému bližnímu, protože by každý jednotlivec nějakým způsobem musel pocí- titi také na sobě tíhu stejné viny. Nemá práva vystupovati s výčitkou proti druhému, protože každý dosud mylně soudil jen podle zevnějš- ku a přehlížel skutečný, vlastní život.

Mnozí zoufali by sami nad sebou při prvním paprsku Světla, kdyby je tento paprsek bez přípravy prozářil. Jiní, kteří dosud nevě- novali nikdy času k přemýšlení, museli by pociťovati bezmezné roz- trpčení nad tím, že tak dlouho spali.

Proto jest dnes na místě povzbuzení ke klidnému přemýšlení a vývoji schopností vlastního spravedlivého úsudku, který odmítá každé slepé přilnutí k cizím názorům a přijímá, myslí, mluví a jedná jen podle vlastní- ho cítění!

Člověk nemá nikdy zapomínat, že má zcela sám, plně a dokonale odpovídati za všechno, co cítí, myslí a koná, i když to bez podmínky přijal od druhých!

Blaze tomu, kdo dospěl této výše a přistupuje zkoumavě ke kaž- dému úsudku, aby pak jednal podle vlastních citů. Nečiní se spoluvi- níkem, tak jako tisíce jiných, kteří často jen z bezmyšlenkovitosti a z touhy po sensaci uvalují na sebe předsudky a pomluvou těžké kar- my, které je pak vedou do oblastí, jichž utrpení a bolesti nebylo by jim jinak nikdy třeba poznati. Nechávají se tím zčásti již i na zemi zdržovati od mnohého skutečně dobrého. Při tom zameškávají nejen mnoho pro sebe, ale dávají snad v sázku vše, celý svůj život.

Tak tomu bylo při vzplanuvší nesmyslné nenávisti proti Ježíši Nazaretskému,  jejíž vlastní  důvod  znalo  jen  několik  zlomyslných křiklounů. Všichni ostatní se prostě jen vmýšleli v dokonale nevě- domou  slepou  horlivost  a  křičeli  s sebou,  aniž  se  kdy  osobně s Ježíšem sešli. Neméně ztracení jsou také všichni ti, kdo se od něho odvraceli na základě falešných názorů jiných lidí a jeho slovům pak ani nenaslouchali. Tím méně dali si práci věcného zkoumání, při- čemž by konečně přece byli mohli poznati jejich hodnotu.

Jen tak mohla dozráti šílená tragedie, která s vypočítavostí obža- lovala právě Syna Božího z rouhání se Bohu a přivedla ho na kříž! Toho jediného, který přicházel sám přímo od Boha a hlásal jim Pravdu o Bohu a jeho vůli!

Tento případ je tak groteskní, že se v něm s křiklavou zřetelností jeví veškerá omezenost lidí.

Lidstvo od té doby až po dnešní den niterně nepokročilo, nýbrž právě v tomto směru couvlo ještě dále zpět, přes všechny jiné objevy a vynálezy.

Lidstvo pomocí vnějších úspěchů pokročilo pouze ve vědychtivé domýšlivosti, která však právě plodí a zveličuje omezenost, ba jest vlastně vyslovenou známkou omezenosti.

A z této půdy, po dvou tisíci letech ještě úrodnější, vzešly dnešní názory lidstva, které působí rozhodně a zhoubně. Lidé, nic netušíce, zaplétají se do nich stále více k vlastnímu hroznému osudu.

Dosud si zřídka kdo ujasnil, kdo všechno si tak nesprávnými ná- zory, i když často v dobré víře, přivozuje zlé účinky zvratného půso- bení a prohřešuje se tedy proti Božím zákonům. Jest veliký počet takových lidí a mnozí jsou v netušené pýše ještě na to hrdí. Jednou musí však v mučivém zděšení uzříti Pravdu, která jest tak naprosto jiná, než dovedlo si ji představiti jejich přesvědčení.

Pak jest ovšem již pozdě. Vina, kterou na sebe uvalili, musí býti odpykána svízelným zápasem se sebou samým, což trvá často celá desetiletí.

Daleká a těžká jest cesta až k poznání, když člověk zameškal příznivou příležitost pozemského života a při tom dokonce chtěně nebo z neznalosti uvalil na sebe ještě novou vinu.

Omluvy nepadají zde na váhu nikdy. Každý může věděti, když

chce!

Kdo se snaží, aby v postupu zvratných působení poznal Božskou spravedlnost na  rozdíl  od  světských  názorů,  ten  ať  vyhlédne  si k tomu nějaký příklad z pozemského života a zkoumá při tom, na které straně jest skutečné právo a kde jest bezpráví. Denně naskyt- nou se mu četné příklady.

Brzo rozvine se mocněji a živěji jeho vlastní schopnost cítění, aby nakonec zavrhla všechny naučené předsudky chybných názorů. Tím vznikne cit pro spravedlnost, který se dovede spoléhati sám na sebe, protože v poznání všech zvratných působení přijímá vůli Boží, stojí a působí v ní.