Interaktivy preklad PG


5. Verantwortung


Diese Frage ist immer eine der ersten, da die weitaus größte Zahl der Menschen zu gern jede Verantwortung von sich abwälzen und auf irgend etwas anderes als auf sich selbst bürden möchte. Daß dies an sich eine Selbstentwertung ist, spielt ihnen dabei keine Rolle. Hierin sind sie wirklich recht demütig und bescheiden, aber nur, um umso lustiger und skrupelloser daraufzuleben zu können.

Es wäre ja so schön, alle seine Wünsche erfüllen und alle seine Gelüste auch anderen Menschen gegenüber ruhig ungesühnt austoben lassen zu dürfen. Die irdischen Gesetze lassen sich im Notfalle leicht umgehen und Zusammenstöße vermeiden. Geschicktere können sogar unter deren Deckmantel ganz erfolgreiche Fischzüge vornehmen und so manches tun, was keiner näheren Prüfung standhalten würde. Sie genießen dabei sogar noch oft den Ruf ganz besonders tüchtiger Menschen. Es ließe sich also mit einiger Klugheit eigentlich recht gemütlich seinen eigenen Ansichten entsprechend leben, wenn... nicht irgendwo irgendetwas wäre, das ein unbehagliches Empfinden weckte, eine zeitweise aufsteigende Unruhe sich zeigte darüber, daß manches doch schließlich etwas anderes sein könne, als das eigene Wünschen es sich formt.

Und so ist es auch! Die Wirklichkeit ist ernst und unerbittlich. Die Wünsche der Menschen können in dieser Beziehung keinerlei Abweichung herbeiführen. Ehern bleibt das Gesetz bestehen: „Was der Mensch säet, das wird er vielfach ernten!“

Diese wenigen Worte bergen und sagen viel mehr, als so mancher sich dabei denkt. Haarscharf und genau entsprechen sie dem wirklichen Vorgange der in der Schöpfung ruhenden Wechselwirkung. Es könnte kein treffenderer Ausdruck dafür gefunden werden. Genau wie die Ernte das Vielfache einer Saat ergibt, so trifft den Menschen stets vervielfältigt das wieder, was er in seinen eigenen Empfindungen erweckt und ausschickt, je nach der Art seines Gedanken.

Der Mensch trägt also geistig die Verantwortung für alles, was er tut. Diese Verantwortung setzt schon bei dem Entschlusse ein, nicht erst bei der vollbrachten Tat, die ja nur eine Folge des Entschlusses ist. Und der Entschluß ist das Erwachen eines ernsten Wollens!

Es gibt keine Trennung zwischen dem Diesseits und dem sogenannten Jenseits, sondern alles ist nur ein einziges großes Sein. Die ganze gewaltige den Menschen sichtbare und unsichtbare Schöpfung greift wie ein erstaunlich-geschicktes, nie versagendes Getriebe ineinander, geht nicht nebeneinander. Einheitliche Gesetze tragen das Ganze, die Nervensträngen gleich alles durchdringen, zusammenhalten, und sich gegenseitig in steter Wechselwirkung auswirken!

Wenn die Schulen und Kirchen nun dabei vom Himmel und Hölle sprechen, von Gott und dem Teufel, so ist das richtig. Falsch aber ist eine Erklärung von guten und bösen Kräften. Das muß jeden ernsthaft Suchenden sofort in Irrtümer und Zweifel stürzen; denn wo zwei Kräfte sind, müßten logisch auch zwei Herrscher, in diesem Falle also zwei Götter sein, ein guter und ein böser.

Und das ist nicht der Fall!

Es gibt nur einen Schöpfer, einen Gott, und deshalb auch nur eine Kraft, die alles Seiende durchströmt, belebt und fördert!

Diese reine, schöpferische Gotteskraft durchfließt fortwährend die ganze Schöpfung, liegt in ihr, ist untrennbar von ihr. Überall ist sie zu finden: in der Luft, in jedem Wassertropfen, in dem wachsenden Gestein, der strebenden Pflanze, dem Tier, und natürlich auch dem Menschen. Es gibt nichts, wo sie nicht wäre.

Und wie sie alles durchflutet, so durchströmt sie auch ohne Unterlaß den Menschen. Dieser ist nun derart beschaffen, daß er einer Linse gleicht. Wie eine Linse die sie durchströmenden Sonnenstrahlen sammelt und vereint weiterleitet, so daß die wärmenden Strahlen auf einen Punkt sich vereinigend sengen und zündend Feuer entflammen, so sammelt der Mensch durch seine besondere Beschaffenheit die durch ihn strömende Schöpfungskraft durch seine Empfindung und leitet sie gesammelt weiter durch seine Gedanken.

Je nach der Art dieses Empfindens und der damit zusammenhängenden Gedanken lenkt er also die selbsttätig wirkende schöpferische Gotteskraft zu guter oder zu böser Auswirkung!

Und das ist die Verantwortung, die der Mensch tragen muß!

Ihr, die Ihr oft so krampfhaft sucht, den rechten Weg zu finden, warum macht Ihr es Euch so schwer? Stellt Euch in aller Einfachheit das Bild vor, wie die reine Kraft des Schöpfers durch Euch fließt und Ihr sie lenkt mit Eueren Gedanken nach der guten oder nach der schlechten Richtung. Damit habt Ihr ohne Mühe und ohne Kopfzerbrechen alles! Überlegt, daß es an Euerem einfachen Empfinden und Denken liegt, ob diese gewaltige Kraft nun Gutes oder Übles hervorrufen wird. Welche fördernde oder verderbenbringende Macht ist Euch damit gegeben!

Ihr braucht Euch dabei nicht anzustrengen, daß der Schweiß auf die Stirne tritt, braucht Euch nicht an eine sogenannte okkulte Übung anzukrampfen, um durch alle möglichen und unmöglichen körperlichen und geistigen Verkrümmungen irgendeine für Eueren wahren geistigen Aufschwung völlig nichtssagende Stufe zu erreichen!

Laßt ab von dieser zeitraubenden Spielerei, die schon so oft zur peinigenden Quälerei geworden ist, die nichts anderes bedeutet als die früheren Selbstgeißelungen und Kasteiungen in den Klöstern. Es ist nur eine andere Form derselben, die Euch ebensowenig Gewinn zu bringen vermag.

Die sogenannten okkulten Meister und Schüler sind moderne Pharisäer! In dem wahrsten Sinne des Wortes. Sie geben das getreue Spiegelbild der Pharisäer zu der Zeit Jesus von Nazareth.

Mit reiner Freude denkt daran, daß Ihr mühelos durch Euer einfaches, gutwollendes Empfinden und Denken die einzige und gewaltige Schöpfungskraft zu lenken vermögt. Genau in der Art Eueres Empfindens und Euerer Gedanken wirkt sich die Kraft dann aus. Sie arbeitet allein, Ihr braucht sie nur zu lenken. Und das geschieht in aller Einfachheit und Schlichtheit! Dazu bedarf es keiner Gelehrsamkeit, nicht einmal des Lesens und des Schreibens. Es ist jedem von Euch in gleichem Maße gegeben! Darin besteht kein Unterschied.

Wie ein Kind spielend an dem Schalter einen elektrischen Strom einzuschalten vermag, der ungeheuere Wirkungen ausübt, so ist es Euch geschenkt, durch Euere einfachen Gedanken göttliche Kraft zu lenken. Ihr könnt Euch darüber freuen, könnt darauf stolz sein, sobald Ihr es benützt zum Guten! Aber zittert, wenn Ihr es nutzlos vergeudet oder gar zu Unreinem verwendet! Denn den in der Schöpfung ruhenden Gesetzen der Wechselwirkung könnt Ihr nicht entgehen. Und hättet Ihr Flügel der Morgenröte, die Hand des Herrn, dessen Kraft Ihr damit mißbrauchet, würde Euch durch diese selbsttätig arbeitende Wechselwirkung treffen, wo Ihr Euch auch verbergen wolltet.

Das Böse wird mit der gleichen reinen, göttlichen Kraft bewirkt wie das Gute!

Und diese jedem freigestellte Art der Verwendung dieser einheitlichen Gotteskraft birgt die Verantwortung in sich, der niemand zu entgehen vermag. Deshalb rufe ich jedem Suchenden zu: „Halte den Herd Deiner Gedanken rein, Du stiftest damit Frieden und bist glücklich!“

Frohlocket, Ihr Unwissenden und Schwachen; denn Euch ist dieselbe Macht gegeben wie den Starken! Macht es Euch also nicht zu schwer! Vergeßt nicht, daß die reine selbstschaffende Gotteskraft auch durch Euch strömt, und daß auch Ihr als Menschen befähigt seid, dieser Kraft eine bestimmte Richtung zu geben durch die Art Euerer inneren Empfindungen, also Eueres Wollens, zum Guten wie zum Bösen, verheerend oder aufbauend, Freude oder Leid bringend!

Da es nur diese eine Gotteskraft gibt, klärt sich auch damit das Geheimnis, warum das Dunkel dem Lichte, das Übel dem Guten in jedem ernsten Endkampfe weichen muß. Lenkt Ihr die Gotteskraft zum Guten, so bleibt sie in ihrer ursprünglichen Reinheit ungetrübt und entwickelt dadurch eine viel stärkere Kraft, während mit der Trübung ins Unreine gleichzeitig eine Schwächung vor sich geht. So wird in einem Endkampfe die Reinheit der Kraft immer durchschlagend wirken und ausschlaggebend sein.

Was gut ist und was böse, das fühlt ein jeder bis in die Fingerspitzen, unausgesprochen. Darüber zu grübeln würde nur verwirren. Dumpfes Grübeln ist Kraftverschwendung, wie ein Sumpf, zäher Morast, der alles Erreichbare lähmend umklammert und erstickt. Frische Fröhlichkeit jedoch zerreißt den Bann des Grübelns. Ihr habt es nicht nötig, traurig und gedrückt zu sein! Jeden Augenblick könnt Ihr den Weg zur Höhe beginnen und Vergangenes gutmachen, was es auch sei! Macht weiter nichts, als an den Vorgang der Euch stets durchströmenden reinen Gotteskraft zu denken, dann scheut Ihr selbst davor zurück, diese Reinheit in schmutzige Kanäle übler Gedanken zu leiten, weil Ihr ohne jede Anstrengung auf gleiche Weise das Höchste und Edelste erreichen könnt. Ihr braucht ja nur zu lenken, die Kraft wirkt dann allein in der von Euch gewollten Richtung.

Ihr habt damit das Glück oder das Unglück in eigener Hand. Hebt deshalb stolz das Haupt und frei und kühn die Stirn. Das Übel kann nicht nahen, wenn Ihr es nicht ruft! Wie Ihr es wollt, so wird es Euch geschehen!

5. Zodpovědnost


Tato otázka je vždy jednou z prvních, protože největší počet lidí by až příliš rád svrhl ze sebe každou zodpovědnost a uvalil ji na cokoliv jiného, jen ne na sebe. Že je to znehodnocování sebe, nehra- je u nich žádnou roli. V tom jsou opravdu velmi skromní a pokorní, ale jen proto, aby mohli za to žíti tím veseleji a bez rozpaků.

Vždyť by to bylo tak krásné, kdyby každý směl splniti všechna svá přání a hověti svým choutkám i na úkor jiných lidí klidně a bez odpykání. Pozemské zákony dají se v případě potřeby lehce obejít a je možno zabránit střetnutí se s nimi. Šikovní lidé mohou dokonce pod jejich pláštíkem provádět velmi nekalé rejdy a páchati tak mno- hé, co by neobstálo při bližším a důkladnějším zkoumání. Při tom požívají často dokonce pověsti zvlášť úspěšných lidí. Dalo by se tedy při jisté chytrosti vlastně zcela pěkně žíti podle vlastních názorů, kdyby … kdesi nebylo cosi, co budí nepříjemný pocit a kdyby se občas nejevil rostoucí neklid, že něco by nakonec přece mohlo být jinak, než si to představuje vlastní přání.

A vskutku tomu tak je! Skutečnost je vážná a neúprosná. Lidská přání nemohou v tomto ohledu přivoditi žádných odchylek. Železně trvá zákon: „Co člověk zasévá, to mnohonásobně sklidí!“

V těchto několika slovech je skryto mnohem víc, než si tak mno- hý myslí. Odpovídají na vlas přesně skutečnému postupu zvratného působení ve veškerém stvoření. Nemohl pro to býti nalezen vhod- nější výraz. Přesně tak, jako je žeň zmnohonásobenou setbou, tak stihne člověka vždy rozmnoženo to, co probouzí a vysílá ve vlast- ních citech podle způsobu svého myšlení!

Člověk nese tedy duchovně zodpovědnost za vše, co koná. Tato zodpovědnost začíná již rozhodnutím, ne tedy až po dokonaném činu, protože čin jest jen důsledkem rozhodnutí. A rozhodnutí je probuzení vážného chtění!

Není žádného odloučení neb oddělení tohoto světa od tak zva- ného světa záhrobního, ale všechno je jen jediné veliké bytí. Celé to mocné, lidem viditelné i neviditelné stvoření zasahuje navzájem do

sebe jako úžasně dovedné a nikdy neselhávající hnací soukolí. Jeho součástky zapadají přesně do sebe. Nikdy nejdou mimo sebe. Jednotné zákony nesou celek a jako nervové provazce vše pronikají, drží všechno pohromadě a působí navzájem ve stálém zvratném působe- ní.

Mluví-li při tom školy a církve o nebi a pekle, o Bohu a ďáblu, je to správné. Nesprávné je však vysvětlení o dobrých a zlých silách. To musí ihned každého vážně hledajícího člověka uvésti do omylů a pochybností. Neboť tam, kde jsou dvě síly, museli by logicky býti i dva vládci, v tomto případě tedy dva bohové, jeden dobrý a jeden zlý.

A tak tomu není!

Jest jen jeden Stvořitel, jeden Bůh a proto také jen jedna síla, která proudí veškerým jsoucnem, oživujíc a podporujíc je!

Tato čistá tvůrčí síla proudí stále celým stvořením. Spočívá v něm a jest  od  něho  neodlučitelna.  Nacházíme  ji  všude:  ve  vzduchu, v každé kapce vody, v narůstajících horninách, v úsilí rostliny, zvířete a ovšem i v člověku. Není ničeho, kde by nebyla.

Tak jako proniká vším, tak proudí též bez přestání člověkem. Ten je uzpůsoben tak, že se podobá broušené čočce. Jako čočka shro- mažďuje sluneční paprsky ji pronikající a soustředěné rozvádí je dále, takže tyto hřejivé paprsky spojujíce se v jediném bodě zažehují a zápalně rozdmychují oheň, tak sbírá člověk svým zvláštním uzpůso- bením tvůrčí sílu jím proudící, pomocí svého cítění a rozvádí ji sou- středěnou svými myšlenkami dále.

Podle způsobu svého cítění a souvisících s ním myšlenek, řídí te- dy samočinně působící tvůrčí Božskou sílu k dobrému nebo zlému působení!

A to je ta zodpovědnost, kterou člověk nésti musí!

Vy, kteří tak často křečovitě usilujete, abyste našli pravou cestu, proč si vše tak ztěžujete? Představte si ve vší jednoduchosti, jak vámi proudí čistá síla Stvořitelova a vy ji řídíte svými myšlenkami dobrým nebo špatným směrem. V tom máte bez námahy a bez lámání hlavy všechno! Uvažte, že záleží na vašem prostém cítění a myšlení, vyvo-

lá-li tato mocná síla dobro nebo zlo. Jaká je vám tím dána napomá- hající nebo zkázonosná moc!

Není třeba, abyste se při tom namáhali, až by vám vystupoval pot na čele, nepotřebujete se chytati tak zvaného okultního školení a cvičení, abyste všemožným a nemožným tělesným i duchovním zkrucováním dospěli nějakého stupně, pro váš pravý duchovní vze- stup naprosto bezvýznamného!

Zanechte této hříčky, při které se promrhá čas a která se již tak často stala trapnou mukou. Není to nic jiného, než bývalé sebebičo- vání a sebetrýzeň v klášteřích. Je to jen jiná jejich forma, která vám přinese právě tak málo užitku.

Tak  zvaní  okultní   mistři   a   žáci   jsou   moderní   farizeové! V nejopravdovějším smyslu slova. Podávají věrný obraz farizeů za časů Ježíše Nazaretského.

Myslete s čistou radostí na to, že je vám možno bez námahy říditi jedinou a mocnou tvůrčí sílu vaším prostým cítěním a myšlením, které chce dobro. Síla pak zapůsobí přesně podle vašeho cítění a myšlení. Ona pracuje sama, vy ji potřebujete jen řídit. A to se děje ve vší prostotě a jednoduchosti! K tomu není zapotřebí žádné učenosti. Ani ne čtení a psaní. Je to dáno každému z vás stejnou měrou! Není v tom žádného rozdílu.

Jako může dítě dnes hravě otočením vypínače zapnouti elektrický proud, který má nesmírné účinky, tak i vám je dáno říditi vašimi prostými myšlenkami Božskou sílu. Můžete se z toho radovat a mů- žete být na to hrdi, jakmile používáte síly k dobrému. Ale třeste se, vyplýtváte-li sílu zbytečně nebo jí dokonce používáte k něčemu ne- čistému! Neboť nemůžete uniknout zákonům zvratného působení, které spočívají ve stvoření. I kdybyste měli křídla jitřní zoře, najde vás ruka Páně, jehož síly takto zneužíváte, právě v tomto samočinně pracujícím zvratném působení, nechť byste se chtěli skrýti kdekoliv.

Zlo způsobí se touže čistou Božskou silou jako dobro.

A právě tento způsob použití jednotné Božské síly, který je pro každého volný, skrývá v sobě zodpovědnost, které nemůže uniknout nikdo. Proto volám znovu ke každému hledajícímu: Udržuj krb svých myšlenek čistý! Založíš tak mír a budeš šťasten!

Radujte se, vy nevědomí a slabí! Je vám dána táž moc, jako sil- ným! Nedělejte si to tedy těžkým! Nezapomínejte, že také vámi proudí čistá, samotvořící Božská síla a že vy jako lidé jste uschopně- ni dáti této síle určitý směr druhem a způsobem svých vnitřních citů, tedy druhem svého chtění. Můžete tak učinit k dobru jako ke zlu, zkázonosně nebo tvořivě, přinášejíce radost nebo žal!

Protože je jen tato jedna Božská síla, vysvětluje se tím i tajemství, proč v každém vážném a konečném boji musí temno ustoupiti Svět- lu, zlo dobru. Řídíte-li Božskou sílu k dobru, zůstává ve své původní čistotě a nezkalena a vyvíjí proto mnohem větší sílu. Zakalíte-li ji však nečistotou, nastává zároveň její zeslabení. Tak v konečném boji zapůsobí pronikavě a rozhodně vždy čistota síly.

Co je dobré a co je zlé, to cítí každý nevysloveně až do konečků svých prstů. Hloubati o tom, uvádělo by jen ve zmatek. Tupé hlou- bání je plýtvání silou, je to jako močál, husté bahno, které všechno na dosah ochromuje, svírá a dusí. Ale svěží veselost trhá pouta hlou- bání. Není vám třeba býti smutnými a stísněnými! Každým okamži- kem můžete nastoupit cestu do výšin a napravit minulost, nechť je jakákoliv! Nedělejte nic jiného, než myslete stále na postup čisté Božské síly, neustále vámi proudící. Ucouvnete pak sami před tím, abyste tuto čistotu zaváděli do špinavých koryt špatných myšlenek, poněvadž můžete bez námahy dosíci stejným způsobem nejvyššího a nejušlechtilejšího. Vždyť je vám třeba jen řídit, síla působí pak sama tím směrem, kterým jste chtěli.

Tak máte štěstí nebo neštěstí ve svých rukou. Vzhůru tedy hrdě hlavu a volně a směle čelo! Zlo se nemůže přiblížit, když je sami nezavoláte! Jak chcete, tak se stane!