Interaktivy preklad PG


91. Und es erfüllte sich..!


Hoch schlugen die Wogen der Ungerechtigkeit zur Zeit der Pharaonen. Unsittlichkeit, Verbrechen feierten Triumph, und die Versklavung Israels hatte den Höhepunkt erreicht.

Da trat auf diese Erde Abdruschin! Der erste Schritt zur Rettung jener Menschenseelen, die dem Lichte sehnsüchtig entgegenstreben wollten, war damit vom Lichte aus getan! Die große Not der Juden hatte diese so geläutert, ihre Seelenfähigkeiten waren in der Qual der Unterdrückung so zartempfindend zur Entwickelung gelangt, daß sie unter den damaligen Menschen als die einzigen für Schwingungen empfänglich wurden, die aus lichten Höhen in die Tiefe kamen.

Die Schwingungen waren und sind schon immer, doch keine Menschen auf der Erde, die sie aufzunehmen sich bemühten. Erst die qualvollste Not hatte nach langer Zeit die Seelen der versklavten Juden so erschüttert und gelockert, daß sie endlich die feineren Schwingungen im Kosmos auch empfinden konnten und damit der Wunsch nach Gottesnähe tastend auferstand, der zuletzt zu dem inbrünstigen Aufschwung heißen Flehens sich erhob.

Bei diesem sehnsuchtsvollen Hilfeschrei zum Licht blieb eine Wechselwirkung auch nicht aus. Solange diese Menschen Denken und Empfinden erdwärts hielten, konnte in der Wechselwirkung selbstverständlich auch nichts anderes auf sie zurückströmen. Nachdem sie aber endlich ihren Blick empor zum Lichte richteten, in ernstem, wirklich demütigem Wollen, da konnte auch in Wechselwirkung nur der Strom des Lichtes stärker in die Seelen fließen. Der Notschrei des leidenden Volkes war damit gehört. Der Retter kam!

Er kam in der Erfüllung des göttlichen Willens, von dem er ausgegangen ist. Deshalb bleibt es auch unabwendbares Gesetz, daß überall, wohin er tritt, Feindschaft entstehen muß an jenen Stellen, wo etwas gegen den gerechten Gotteswillen steht, aber der reinste Friede und das Glück, wo die Gerechtigkeit in tatsächlichem Sinne einen Teil des Lebens bildet.

Weil Abdruschin damals wie jetzt lebenden Gotteswillen in sich trägt, von dem aus die Gesetze in der Schöpfung gehen, weil er der menschgewordene göttliche Wille ist, deshalb vermag er durch sein Sein schon alle Endwirkungen geistiger Gesetze in der Schöpfung auszulösen.

Die Auslösung wird sich dabei für jeden Einzelmenschen wie für ganze Völker immer so gestalten, wie es das Ende des von diesen jeweils selbstgewählten Weges birgt, also genau der Art entsprechend, in welcher diese eine Richtung bereits freiwillig gestellt hatten. Neigt sie dem Dunkel zu, so wird ganz unausbleiblich auch das Grauen folgen, dem Licht zustrebend aber bringt es Glück und Freude. Und wenn der Weg zu diesem Ende auch noch so weit vor allen Menschenseelen liegt, so daß sie wähnen, Zeit, viel Zeit zu haben für eine letzte, endgültigseinsollende Entscheidung... tritt Abdruschin als ein Teil des lebenden Gotteswillens unter sie, so wird selbsttätig ohne jeden Übergang das Ende aller Wege schnell herangezogen als natürliches Gesetz, und darin liegt letztes Gericht!

Das Ende schnellt durch Abdruschins ausstrahlende magnetische Gewalt zur Auslösung heran, so daß die Menschenseele ihren Weg nicht wie bisher verfolgen kann, sondern sofort empfangen muß als Früchte, was sie säte, und auch die Werke aller Seelen fallen dabei ins Gericht. Sie blühen auf, sobald sie nach dem Gotteswillen sind, oder stürzen in sich zusammen, wenn sie nicht mit ihm in vollem Einklang stehen. Dazu gehören alle Unternehmungen, von der Familie und Ehe angefangen bis zu der Berufsbetätigung, sei es nun im Gewerbe, Industrie, im Handel, Wirtschafts- oder Staatswesen, gleichviel, es unterfällt sofort der schnellen Auslösung der geistigen Gesetze, nach göttlicher Gerechtigkeit. Der Mensch vermag nichts daran aufzuhalten oder zu verschieben, nichts zu verdecken oder zu umhüllen. Muß machtlos über sich ergehen lassen, was das wahre Recht verlangt, auch wenn dies nicht nach seinen Erdanschauungen sich zeigt!

Der menschgewordene göttliche Wille ist wie ein lebender Kontakt, der den zündenden Funken einer Auslösung erstehen läßt, wo immer er in seinem Erdensein den Menschen wie das ganze Volk berührt. Sein Dasein zwingt die Abrechnung herbei, und überall muß es sich zur Entscheidung drängen, der letzten, die allem Bestehenden noch möglich ist.

So wird er das Gericht, wohin er kommt, ohne dabei selbst richten zu brauchen. Er ist durch seine Herkunft wie ein selbsttätiger Schlüssel für den Abschluß jeglichen Geschehens, das Schwert, das sich nur in die Welt zu stellen hat, auf daß sich jeder und auch jedes daran scheidet! —

Da das Unrecht der Ägypter damals in dem Leiden des jüdischen Volkes bis hinauf zum Lichte schrie, ging Abdruschin der Klage folgend dem Gottessohn voraus, um den Ägyptern das Gericht zu bringen, damit das Volk der Juden frei werde, um, durch die Qual geläutert, einst die Berufung zu erfüllen, daß es als das damals reifste Volk dann aufnehme den Gottessohn, sobald die Zeit dazu gekommen war! —

So kam in einem Fürsten des mächtigsten der Nachbarvölker der Ägypter der für das Gottgericht Gesandte auf die Erde. Als Fürst der Araber trug er den Namen Abdruschin. Das ist im Sinne gleichbedeutend mit: Sohn des Heiligen Geistes.

In dem Palast des Pharaos ging er oft aus und ein und brachte dadurch ganz allein die Auslösung der geistigen Gesetze für das ganze Volk. Nur dadurch war es möglich, daß auch Moses damals alle Strafen künden konnte, die sich schnell erfüllten! Diese Erfüllung kam durch Abdruschin, der als ein Stück lebenden Gotteswillens ausgleichende Gerechtigkeit auf Erden bringen mußte in der selbsttätigen Auslösung der geistigen Gesetze, deren Folge sich auch in der Grobstofflichkeit zeigt.

So wurde das Ägyptervolk in seiner Ungerechtigkeit und Unsittlichkeit hart geschlagen und gerichtet durch den Gotteswillen, und das Volk der Juden dabei frei zum Aufstiege für die Erfüllung der Berufung, in seinem Kreise mit wachsender Reife einen Boden zu bereiten für die Aufnahme des Gottessohnes auf der Erde.

Es war der Anfang eines Ringes, der gewaltiges Geschehen in sich barg, und der sich mit dem Wiederkommen Abdruschins auf diese Erde schließen muß! Der Menschheit war damit die Aufstiegsmöglichkeit zu ungeahnten Höhen in die Hand gelegt. —

Abdruschin hatte sich zu dieser damaligen Zeit unter anderen auch ein hochentwickeltes Volk unterworfen, indischer Abstammung. Unter diesem war ein Seher, dem gerade durch die Gegenwart Abdruschins hohe Offenbarungen werden konnten. Die Aufgabe des Sehers wäre nun gewesen, diese Offenbarungen kund zu tun, da sie den Menschen geholfen hätten, leichter und schneller geistig aufwärts zu kommen. Er aber zog sich statt dessen ganz in sich zurück, lebte abgeschlossen von den Mitmenschen und verarbeitete sein außergewöhnliches Wissen nur für sich allein, wie es auch heute noch sehr viele tun. Auch heute ziehen sich Wissende oder wissend Gewordene in den meisten Fällen entweder in sich selbst zurück, oder schließen sich sogar von allen Menschen ab, wie es irgendwie angängig ist, weil sie fürchten, nicht verstanden oder gar verspottet zu werden. Oft auch, um ihr Wissen für sich selbst auszukosten und darin zu schwelgen.

Derartiges Gebaren ist jedoch falsch. Wer größeres Wissen erhält, soll dieses weitergeben, um anderen damit zu helfen; denn auch ihm selbst wurde es zum Geschenk. Er konnte es nicht erwerben. Namentlich Empfang von Offenbarungen verpflichtet. Gewöhnlich aber posaunen nur die Geringes Sehenden alles in die Welt hinaus, was keinerlei Wert für andere hat, und schaden somit denen, welche wirklich zu Wissenden geworden sind, da man diese dann von vornherein in denselben Topf wirft und ihnen keinen Wert beilegt. Auch aus diesen Gründen schweigen viele der Wissenden, die sonst sprechen würden.

So versagte auch dieser Seher der damaligen Zeit für seine eigentliche Aufgabe. Er war dabei, als man die irdisch-sterbliche Hülle Abdruschins in das Grab legte. Da aber kam es machtvoll über ihn, und in höchster Eingebung meißelte er auf einen großen Stein im Grabraume das ganze Geschehen ein, von Abdruschins Ursprung aus dem Göttlichen angefangen, seine Aufgaben während seiner Weltenwanderung bis zur Wiedervereinigung mit dem Göttlichen und seiner Endaufgabe. Die Niederschrift in dem Steine umfaßt auch die heutige Zeit mit allem Geschehen.

Der Grabstein Abdruschins, heute den Blicken neugieriger Menschen noch verborgen, trägt auch ein gleiches Zeichen, das der Grabstein hat, der die Gebeine deckt, welche der Gottessohn auf Erden trug. Die Offenbarung dieser Tatsache für Menschenaugen bleibt noch einer Stunde irdischer Erfüllung vorbehalten. Doch ist die Zeit dafür nicht fern. —

— — —

Der Ringanfang begann zu schwingen. Das Geschehen rollte auf. Als Krönung kam der Gottessohn zu dem gewollten Heil der Menschheit und der ganzen Schöpfung auf die Erde.

Doch die Menschen nahmen dieses Heil nicht auf. Mit dem Beginn irdischen Wohlergehens stieg auch geistige Nachlässigkeit wieder auf, die alle Feinheit des Empfindens nahm, und als die nächste Folge den menschlichen Hochmut wuchern ließ, der wie erstickendes Dornengestrüpp sich immer dichter um die Menschenseele legte, sie abschneidend von allen Schwingungen, welche aus lichter Höhe herabkamen.

So fand die Botschaft aus dem Lichte durch den Gottessohn nur wenig Widerhall in den erneut so eingeengten und beschränkten Menschenseelen. Der große Lichtbringer wurde als ihnen unbequem gemordet. —

Zu dieser Zeit war auch dem indischen Seher aus Abdruschins Erdenzeiten Gelegenheit gegeben, sein damaliges Versagen gut zu machen. Aus Gnaden ward er wieder erdgeboren als einer der drei Könige aus dem Morgenlande, Kaspar, die den Stern erkannten und das Kind aufsuchten. Dadurch erhielt er die Möglichkeit, das Schicksal abzulösen, das er sich durch sein Schweigen während Abdruschins Zeit aufgebürdet hatte; weil Abdruschins Mission im engsten Zusammenhange mit der Aufgabe des Gottessohnes steht. Aber auch hier versagte er wiederum mit den anderen zwei Königen. Deren Aufgabe sollte nicht nur sein, nach Bethlehem zu reisen, um dem Kinde einmal Geschenke darzubringen und dann wieder zu verschwinden. Sie waren erwählt und bestimmt, in dem Erkennen dem Gottessohne immer zur Seite zu stehen, um ihm seine Erdenlaufbahn in allen rein irdischen Dingen zu erleichtern! Während seines ganzen Erdenseins. Sie sollten ihn mit ihrer Macht und ihrem Reichtum irdisch stützen. Zu diesem Zwecke ganz allein waren sie hineingeboren worden in ihre Verhältnisse, vorgeburtlich schon dazu bestimmt, und dann mit Hellsehen begnadet, damit sie leicht erfüllen konnten, was sie vorher erbeten hatten.

Sie aber versagten darin, und unter ihnen auch der einstige Seher zum zweiten Male. —

Der hohen Botschaft des Gottessohnes aus der Wahrheit, damals schon nicht recht verstanden, von den späteren geistlichen Führern aber immer mehr entstellt und vielfach falsch gedeutet, ging der reine Glanz verloren. Dunkel breitete sich wieder über alle Menschheit, über alle Lande. —

Unbehindert aber schwang wachsend dieser offene Ring und brachte damit auch die Welt der Stunde immer näher, wo in der Wiederkunft des menschgewordenen göttlichen Willens auch das unvermeidliche Abschließen dieses Ringes vor sich gehen muß. Das Ende wird nun mit dem Anfange verbunden. Darin liegt aber Auslösung und Abrechnung alles Geschehens! Es bringt die große Weltenwende!

Weltenwende! Dringend nötig, damit die Welt nicht durch der Menschen falschen Eigenwahn vollkommen dem Verderben zugetrieben wird. Und Abdruschin kam wiederum auf diese Erde, um den Ring zu schließen, auszulösen alle geistigen Gesetze, welche durch der Menschen falsches Wollen arg verknotet sind, und damit zu erfüllen, was schon seit Jahrtausenden verheißen wurde, warnend, mahnend:

„Das Gericht!“

Geduldig wartete er, an den Menschen deren falsches Wirken aufmerksam verfolgend, vieles davon an sich selbst erlebend, wiederum Feindschaft erweckend dort, wo etwas nicht im Einklang stand mit dem göttlichen Willen, und Frieden bringend da, wo rechte Einstellung zum Gotteswillen war. Er wartete, bis ihn der Ruf von Gott erreichte zum Beginn.

Und da das Dunkel unterdessen schon in alles sich gedrängt hatte, was durch der Menschen Tätigkeit erstanden war, so gab es für ihn vorwiegend nur Leid und aussichtslosen Kampf, solange er gebunden blieb und seine Macht noch nicht entfalten durfte. Die Ausstrahlungen in ihm waren dicht verhüllt, damit sie nicht zu früh die starken Auslösungen brachten, die zum Weltgericht gehören. Erst mit der Stunde, die die Weltenwende brachte, durften langsam, nach und nach, die Hüllen von ihm fallen.

Bis dahin aber konnte er das Wort der Wahrheit noch einmal verkünden, unentstellt, wie es der Gottessohn schon brachte, damit die wirklich ernsthaft nach dem Lichte Suchenden Gelegenheit erhalten, sich bei dem Gericht zu retten, denn welche Menschenseelen wirklich ernsthaft nach der Wahrheit suchen, sich nach geistigem Aufstiege sehnen, nicht nur irdischem unter dem Vorwande geistigen Suchens, die werden auch in diesem Wort der Wahrheit ihren Rettungsanker finden! Für alle anderen aber ist es nicht gegeben. Sie bleiben blind und taub dafür als ein Gesetz der unbedingten Wechselwirkung; denn sie haben Rettung nicht verdient. Sie sind ja auch im Jenseits nach dem Erdentode blind und taub, trotzdem sie leben müssen.

Um auf den Anfang dieses Ringes des Geschehens hinzuweisen, der sich mit dieser Weltenwende schließen muß, gab er der Menschheit nun das Gotteswort der Wahrheit wieder unter seinem damaligen Namen Abdruschin! Es gilt für die, die im rechtzeitigen Erkennen das Gericht noch überleben.

Ein Hinweis zur Erleichterung späteren Überblickes! Verständnis dafür kommt den Menschen nach der Reinigung, wenn die verwirrenden und falschen Seelen ausgeschaltet sind, für alle anderen aber der Aufstieg in erneutem Aufblühen beginnt. —

Und plötzlich war die Stunde der Erfüllung der Verheißung für die große Weltenwende da! Anscheinend unvermittelt, wie es damals in Ägypten war. Nur die dabei Beteiligten wußten davon, während die Menschheit ruhig schlief. Großes bereitete sich damit vor, und Abdruschin trat nach der langen Erdenlernzeit in die Sendung ein, die ihn der Menschheit als den Menschensohn entgegenstellt, welcher verheißen ist, daß sich die Menschheit an ihm richte! An ihm; denn wie schon erklärt, ist er Gericht, aber er richtet nicht. —

Wenn auch bis zu der Weltenwende auf der Erde stark gehemmt durch dichte Hüllen, so wirkte Abdruschin doch schon während der Lernzeit Geistgesetze auslösend, zwar schwach, immer nur dort, wo er persönlich in Berührung kam, aber doch unbedingt, in Einzelmenschen, wie bei deren Werken, auch dadurch selbsttätig, doch unpersönlich strafend oder lohnend alles das, was ihm dabei entgegenkam, nur durch sein Sein allein! Dieses lebendige Naturgesetz ließ sich nicht ganz an seiner Auswirkung verhindern. Was ungesund und falsch war, konnte durch ihn nicht gesundes oder rechtes ernten, die Heuchelei oder der scheinheilige Selbstbetrug, in dem so manche Menschen sehr oft leben, hatte dann naturgemäß auch keinen Nutzen zu erwarten, sondern stets nur Schaden in der unbeirrten Auslösung der Wechselwirkungen.

Es war aber auch wieder selbstverständlich, daß die eitlen Menschen in dem schweren Mangel ihrer Selbsterkennttnis dabei nicht gerechte Auswirkungen ihres eignen Innenlebens sahen, sondern nur das äußere Geschehen als von Abdruschin ausgehend gelten lassen wollten, und ihn so befehdeten, beschimpften und verdächtigten, was die erste Hälfte seines Erdenweges oft bedrücken mußte. Dann aber brachte er der Schöpfung das Gericht!

Als König Imanuel im Weltenall, als Parzival den Urgeschaffenen und im geistigen Reich, zuletzt als Menschensohn der Grobstofflichkeit auf diesem Planeten Erde. Dreigeteilt in Einem, gleichzeitig wirkend als ein göttliches Mysterium. Ein Vorgang, der von entwickelten Menschengeistern nicht begriffen werden kann, an dem aber die Urgeschaffenen schon Anteil haben; denn auch sie vermögen auf der Erde hier zu wirken, während sie gleichzeitig oben in der Gralsburg ihren Dienst erfüllen.

Mit der Weltenwende fielen die hemmenden Hüllen ab von Abdruschin. Die Auswirkung wurde dadurch zu ungeahnter Macht, die Abdruschin nunmehr bewußt nach jenen Richtungen aussenden kann und muß, die ihm durch Gottes Willen vorgezeichnet sind, um alles Ungesunde zu vernichten, und damit Gesundes von dem schädigenden Drucke zu befreien, der es niederhält und an dem freien Aufstiege dem Licht entgegen hinderte.

So wird endlich das vielersehnte Gottesreich auf Erden auferstehn, das den Gerechten einst verheißen wurde als das Tausendjährige. Es wird erzwungen mit der überirdischen und übermenschlichen Gewalt, welche dem Gottgesandten zur Erfüllung der Verheißung mitgegeben ist!

Und nochmals erhielt der indische Seher, spätere König Kaspar aus dem Morgenlande, Gelegenheit, das zweimalige Versagen nunmehr abzulösen. Es wurde ihm als letzte Möglichkeit gewährt, diesmal zwar nicht irdisch, so doch geistig mitzuwirken an dem letzten Geschehen.

Und es erfüllte sich nunmehr jegliche Verheißung, unaufhaltsam, unabänderlich, wie es in der Bestimmung Gottes liegt! Nicht eine davon bleibet offen; denn der Ring beginnt sich langsam schon zu schließen! Und mit dem Teil Abdruschin-Parzival verbindet sich nunmehr im Erdenkörper selbst auch noch sein göttlicher Teil, so daß in dieser Grobstofflichkeit nun ersteht Imanuel, der aller Menschheit schon verheißen war durch Jesaia den Propheten! Daß die Menschen versuchten, die Verheißung Imanuels des Menschensohnes als einsseiend mit der Verheißung Jesus, des Gottessohnes hinzustellen, zeigt nur die Unzulänglichkeit des menschlichen Begreifens, sogar den deutlichsten und eindeutigsten Niederschriften der Bibel gegenüber. Wenn schon der Fehler gemacht werden konnte, den Begriff der Bezeichnungen Gottessohn und Menschensohn als eins ansehen zu wollen, weil man sich darin nicht zurechtgefunden hat, und die Gläubigen zu furchtsam waren, um den Gedanken an zwei Personen dabei zu fassen, so müßte doch der deutliche Hinweis durch zwei ganz verschiedene Namen bei den Verheißungen auf zwei Personen unbedingt schließen lassen. Wohl deshalb allen Menschen, die in letzter Stunde in sich noch zu der Erkenntnis kommen können!

Amen!

91. A vyplnilo se …!


Vysoko vzdouvaly se vlny nespravedlnosti v době faraonů. Ne- mravnost  a  zločiny  slavily  triumfy.  Zotročení  Izraele  dospělo k vrcholu.

Tu vešel na tuto zemi Abdrushin! Ze Světla byl tím učiněn první krok k záchraně těch lidských duší, které chtěly toužebně usilovati ke Světlu! Veliká nouze Židů očistila tyto tak, že jejich duševní schop- nosti v mukách potlačování dosáhly tak jemného stupně vývoje, že mezi tehdejšími lidmi oni jediní byli schopni přijímati záchvěvy, kte- ré přicházely ze světlých výšin do těchto hlubin.

Tyto výchvěvy byly tu vždy a jsou stále. Nebylo však na zemi lidí, kteří by se snažili, aby je přijali. Teprve nejmučivější bída otřásla po dlouhé době dušemi zotročených Židů a uvolnila je tak, že konečně mohli pociťovati také jemnější výchvěvy v kosmu. Tím vzniklo tá- pavě přání po blízkosti Boží, které se konečně povzneslo k vroucímu vznětu úpěnlivé prosby.

Při tomto toužebném volání ke Světlu o pomoc dostavilo se také zvratné působení. Dokud myšlení a cítění těchto lidí obracelo se k zemi, nemohlo k nim ve zvratném působení samozřejmě také nic jiného prouditi zpět. Když však konečně obrátili svůj pohled vzhůru ke Světlu ve vážném a skutečně pokorném chtění, tu mohl se ve zvratném působení do duší také silněji vylévati jen proud Světla. Volání o pomoc trpícího lidu bylo tím vyslyšeno. Zachránce přišel!

Přišel ve splnění Boží vůle, ze které vyšel. Proto zůstává také ne- odvratným zákonem, že všude, kam přichází, musí vzniknouti nepřá- telství na těch místech, kde se něco staví proti spravedlivé vůli Boží. Avšak tam, kde spravedlnost ve skutečném smyslu tvoří část života, vzniká nejčistší mír a blaho.

Poněvadž Abdrushin tehdy jako nyní nosí v sobě živou Boží vůli, ze které vycházejí zákony ve stvoření a poněvadž on jest Božská vůle, která se stala člověkem, může proto již svým bytím rozuzliti všechny konečné účinky duchovních zákonů ve stvoření.

Projevení a rozuzlení utváří se při tom pro každého jednotlivce i pro celé národy vždy tak, že přesně odpovídá tomu konci, který skrývá v sobě jimi právě samovolně zvolená cesta. Odpovídá tedy přesně druhu, do jehož směru se právě dobrovolně postavili. Kloní-li se k temnu, budou zcela neodvratně také následovati hrůzy. Těm, kdo usilují k Světlu, přinese však štěstí a radost. I když cesta až k tomuto konci zdá se býti každé lidské duši velmi vzdálena, takže se lidé domnívají, že mají čas, mnoho času k poslednímu rozhodnutí, které má míti konečnou platnost … vejde-li mezi ně Abdrushin jako část živé vůle Boží, přivodí se samočinně a beze všeho přechodu rychle konec všech cest jako přirozený zákon. A v tom spočívá po- slední soud!

Konec blíží se magnetickou mocí, vyzařovanou Abdrushinem, tak rychle k rozuzlení, že lidská duše nemůže již sledovati svou cestu jako dříve, nýbrž musí se jí ihned dostati ovoce toho, co zasila. Při tom propadají soudu také díla všech duší. Rozkvétají, jakmile jsou podle vůle Boží, anebo se zhroutí v sobě, nejsou-li s ní v plném soula- du. K tomu patří všechna podnikání. Počínaje rodinou a manželstvím, až k činnosti v povolání, nechť jest to při řemesle, průmyslu, obcho- dě, v hospodářství nebo ve státnictví, všechno propadá soudu. Pro- padá to ihned rychlému rozuzlení duchovních zákonů podle Božské spravedlnosti. Člověk nemůže v tom ničeho zadržeti nebo odsunou- ti, nic přikrýti nebo zahaliti. Bezmocně musí nechati přes sebe přejíti to, co žádá opravdové právo. I když se toto právo nejeví podle lid- ských pozemských názorů.

Božská vůle, která se stala člověkem, jest jako živý kontakt, který dává vzniknouti zápalné jiskře rozuzlení všude, kdekoliv se ve svém pozemském bytí dotýká člověka nebo celého národa. Samotné bytí této  Božské   vůle   přivolává   nutně   zúčtování   a   všude   nutí k rozhodnutí, k rozhodnutí poslednímu, které jest pro všechno stá- vající ještě možné.

Tak stává se soudem, kamkoliv přichází, ač sám nepotřebuje soudit. Svým původem jest jako samočinný klíč pro uzavření veške- rého dění. Jest jako meč, kterému jest jen postaviti se do světa, aby se každý a také vše na něm oddělilo! –

Poněvadž bezpráví Egypťanů volalo tehdy v utrpení židovského národa až vzhůru ke Světlu, předcházel Abdrushin Syna Božího, a následoval žalobu, aby přivodil Egypťanům soud. Přišel, aby osvo- bodil národ Židů, který byl očistěn mukou, aby mohl jednou splniti své povolání tak, aby jako národ tehdy nejzralejší přijal Syna Božího, jakmile k tomu nadešel čas. –

Tak přišel na svět v knížeti nejmocnějšího ze sousedních národů Egypťanů Vyslanec pro Boží soud. Jako kníže Arabů nesl jméno Abdrushin. To znamená podle smyslu: Syn Ducha Svatého.

Býval často v paláci Faraónově a přivodil tím zcela sám rozuzlení duchovních zákonů pro celý národ. Jen tak bylo možno, že Mojžíš mohl tehdy také vyhlásiti všechny tresty, které se rychle vyplnily! Toto vyplnění přivodil Abdrushin, který jako část živé Boží vůle musel přinésti na zemi vyrovnávající spravedlnost v samočinném rozuzlení duchovních zákonů, jichž následek jeví se i v hrubohmotnosti.

Tak byl národ Egypťanů ve své nespravedlnosti a nemravnosti těžce drcen a souzen Boží vůlí a národ Židů byl při tom osvobozen ke vzestupu, ke splnění povolání, aby ve svém okruhu s rostoucí zralostí připravil půdu pro přijetí Syna Božího na zemi.

Byl to počátek kruhu, který v sobě skrýval mocné dění a který se musí uzavříti opětným příchodem Abdrushina na tuto zemi! Lidstvu byla tím vložena do rukou možnost vzestupu do netušených výšin. – V tehdejší době podmanil si Abdrushin mezi jinými i vysoce vy- vinutý národ indického původu. V tomto národě byl věštec, kterému se právě přítomností Abdrushinovou dostalo vysokých zjevení. Bylo úkolem věštce, aby tato zjevení prohlásil, poněvadž by byla pomohla lidem, aby snáze a rychleji dospěli duchovně vzhůru. Ale on se místo toho uchýlil úplně do sebe, žil uzavřen před lidmi a zpracovával své neobyčejné vědění jen pro sebe, tak jak i dnes tak velmi mnozí činí. Také dnes vzdalují se vědoucí, nebo ti, kdo se jimi stali, ve většině případů buď do sebe, nebo se uzavírají přede všemi lidmi, pokud to vůbec je možno, protože se obávají, že by nebyli pochopeni, nebo že by se jim lidé vysmáli. Často také proto, aby své vědění vychutnali

jen pro sebe a kochali se jím.

Takové chování jest však nesprávné. Komu se dostalo většího vě- dění, má je dávati dále, aby jím pomáhal druhým. Vždyť i pro něho samotného bylo darem. Nemohl ho získati. Jmenovitě přijetí zjevení zavazuje. Obyčejně však vytrubují do světa jen ti, kdo vidí málo a to, co pro druhé nemá žádné ceny. Tím škodí lidem, kteří se skutečně stali vědoucími, protože jsou pak již předem házeni s nimi do jedno- ho koše a nepřikládá se jim žádná cena. Také z těchto důvodů mlčí mnoho vědoucích, kteří by jinak mluvili.

Tak selhal i tento věštec dávných dob ve svém skutečném úkolu. Byl při tom, když kladli do hrobu pozemsky smrtelné pozůstatky Abdrushinovy. Ale tu ho to přemohlo mocí a v nejvyšší inspiraci vytesal do velikého kamene v hrobce celé dění. Počal původem Abdrushinovým z Božského, vylíčil jeho úkoly během putování svě- ty až ke znovuspojení s Božským a k jeho konečnému úkolu. Písmo v kameni obsahuje i dnešní dobu se vším děním.

Náhrobek Abdrushinův, dnes ještě skrytý zrakům zvědavých lidí, má totéž znamení, jako kámen, který kryje kosti, jež nosil Syn Boží na zemi. Zjevení této skutečnosti lidským zrakům zůstane ještě vy- hrazeno hodině pozemského splnění. Ale tato doba není daleká. –

 

– – –

 

Kruh začal se pohybovati. Dění se rozvíjelo. Jako koruna všeho přišel Syn Boží na zem k vyžádané spáse lidstva i celého stvoření.

Ale lidé tuto spásu nepřijali. S počátkem pozemského blahobytu vzrostla opět duchovní nedbalost, která vzala všechnu jemnost cítění a v dalším důsledku dala vybujeti lidské pýše, která se stále hustěji kladla kolem lidské duše jako dusící ji trní a odtrhla ji ode všech vý- chvěvů, které se snášely s jasné výše.

Tak nacházelo poselství Syna Božího ze Světla jen málo ozvěny v lidských duších, znovu zas stísněných a omezených. Vznešený nositel Světla byl jako jim nepohodlný zavražděn. –

V té době byla také indickému věštci z pozemského času Abdrushinova dána  příležitost  k nápravě  jeho  tehdejšího  selhání. Z milosti narodil se znovu jako Kašpar, jeden ze tří králů od východu, kteří poznali hvězdu a vyhledali dítě. Tím dostalo se mu možnos- ti odpykati osud, který si na sebe uvalil svým mlčením, protože po- slání Abdrushinovo jest v nejtěsnější souvislosti s úkolem Syna Bo- žího. Ale tentokrát opět zklamal i s oběma druhými králi. Nemělo býti jejich úkolem, aby jen cestovali do Betléma a jednou přinesli dítěti dary a pak opět zmizeli. Byli zvoleni a určeni býti v poznání stále po boku Synu Božímu, aby mu ulehčili jeho pozemskou dráhu ve všech čistě pozemských věcech! Po celý jeho pozemský život. Měli ho podpo- rovati pozemsky svou mocí a svým bohatstvím. Jen za tímto účelem zrodili se do svých poměrů, jsouce již před zrozením k tomu určeni a pak obdařeni milostí jasnovidectví, aby mohli lehce splniti to, co si dříve vyprosili.

Ale zklamali v tom a mezi nimi i někdejší věštec po druhé. –

Již tehdy nebylo dobře rozuměno vznešenému poselství Syna Božího z Pravdy. Pozdější duchovní vůdcové pak je stále více zne- švařovali a namnoze falešně vykládali a tak se ztratil jeho čistý lesk. Nade vším lidstvem, nade všemi zeměmi rozkládalo se opět tem- no. –

Bez překážky však pohyboval se ve stálém vzrůstu tento otevřený kruh a přinášel tím světu také stále blíže hodinu, kdy v novém pří- chodu vtělené Božské vůle nutně nadejde neodvratné uzavření toho- to kruhu. Konec spojí se se začátkem. V tom však jest rozuzlení a zúčtování všeho dění! Přináší velký obrat světů.

Obrat světů! Naléhavě nutný, aby svět nebyl zahnán lidským sa- mozaslepením úplně ve zkázu. I přišel znovu Abdrushin na tuto zemi, aby uzavřel kruh, rozuzlil všechny duchovní zákony, které jsou nesprávným chtěním lidí zle zamotány a tím aby vyplnil, co bylo zaslíbeno varovně a napomínavě již před tisíci lety:

 

„Soud!“

 

Trpělivě čekal a sledoval na lidech velmi pozorně jejich falešné působení. Mnohé z toho zažil sám na sobě. Znovu budil nepřátelství tam, kde něco nebylo v souhlase s Božskou vůlí a přinášel mír tam, kde bylo správné stanovisko k Božské vůli. Čekal, až ho stihne Boží výzva, aby začal.

A poněvadž zatím temno vetřelo se již do všeho, co vzniklo lid- skou činností, bylo tu převážně pro něho jen utrpení a beznadějný boj, dokud zůstával spoután a nesměl rozvinouti svou moc. Vyzařo- vání v něm byla hustě zahalena, aby nepřivodila příliš záhy silná vy- bavení, jež patří k soudu světa. Teprve od hodiny, která přinášela obrat světů, směly zvolna a znenáhla padati s něho roušky a obaly.

Až do té doby mohl však hlásati ještě jednou slovo Pravdy, ne- znetvořené, tak, jak je přinášel již Syn Boží, aby těm, kdo vážně hle- dají Světlo, dostalo se příležitosti k záchraně při soudu. Neboť které lidské duše skutečně a vážně hledají Pravdu a touží po duchovním vze- stupu, nejen po světské moci pod záminkou duchovního hledání, ty také najdou v tomto slově Pravdy svou záchrannou kotvu! Pro všechny ostatní není to však dáno. Zůstávají slepí a hluší, neboť v důsledku zákona bezpodmínečného zvratného působení nezaslou- žili záchrany. Vždyť i v záhrobí po pozemské smrti jsou slepí a hluší, přes to že musí žíti. Boží slovo Pravdy dal tentokrát lidstvu opět pod svým tehdejším jménem Abdrushin. Stalo se tak proto, aby poukázal na začátek tohoto kruhu dění, který se musí uzavříti tímto obratem světů. Toto platí pro ty, kdo ve včasném poznání ještě přežijí soud.

Jest to poukaz k ulehčení pozdějšího přehledu. Porozumění pro to přijde lidem až po očistě, až budou vyloučeny falešné duše, které matou a pro všechny ostatní začne vzestup v obnoveném rozkvětu.

A pojednou byla tu hodina splnění zaslíbení pro veliký obrat svě- tů. Zdánlivě neohlášena, jako tomu bylo tehdy v Egyptě. Věděli o tom jen zúčastnění, zatímco lidstvo klidně spalo. Připravovaly se tím veliké věci. Abdrushin vešel po dlouhé době učení na zemi ve své poslání, které ho představuje lidstvu jako Syna Člověka, který jest zaslíben, aby se na něm soudilo lidstvo! Na něm! Neboť jak již bylo vysvětleno, on jest soud, sám však nesoudí. –

Přesto, že až do obratu světů byl na zemi těžce zdržován hustými obaly, působil Abdrushin přece již v době učení a vybavoval du- chovní zákony. Sice slabě a vždy jen tam, kde vešel osobně ve styk, ale přece jen nezvratně v jednotlivcích, tak jako v jejich dílech. Jedině svou jsoucností, samočinně, ale neosobně trestal nebo odměňoval všechno, co mu při tom vyšlo vstříc! Tomuto živému přírodnímu zákonu nebylo možno úplně překážeti v jeho působení. Co bylo nezdravé a falešné, nemohlo skrze něho sklízeti správné a zdravé ovoce. Pokrytectví nebo licoměrný sebeklam, ve kterém tak mnozí lidé často žijí, nemohly přirozeně pak očekávati prospěch, nýbrž vždy jen škodu v neomylném rozuzlení zvratných působení.

Bylo však opět také samozřejmo, že pošetilí lidé v těžkém nedo- statku svého sebepoznání neviděli při tom spravedlivá projevování svého vlastního vnitřního života, nýbrž chtěli připouštěti jen zevnější dění, jako by vycházelo od Abdrushina. Tak ho osočovali, haněli a podezřívali, což často nutně tížilo první polovinu jeho pozemské cesty. Ale potom přinášel stvoření soud!

Jako král  Imanuel  ve  vesmíru,  jako  Parsifal  Prastvořených  a v duchovní říši a konečně jako Syn Člověka ve hrubohmotnosti na této planetě Zemi. Trojdílný v jednom, působí současně jako Božské mystérium. Je to postup, který nemůže býti pochopen vyvinutými lidskými duchy. Prastvoření mají však na něm již podíl, neboť i oni mohou působiti zde na zemi, zatím co současně plní svou službu nahoře ve hradu Grálu.

S obratem světů spadly s Abdrushina obaly, které mu překážely. Projev nabyl tím netušené moci, kterou Abdrushin nyní může a musí vědomě vysílati těmi směry, které jsou mu označeny Božskou vůlí, aby zničil všechno nezdravé a tím osvobodil zdravé od škodlivého tlaku, který je zdržuje a který dosud překážel ve volném vzestupu ke Světlu.

Tak vzejde konečně na zemi vytoužené království Boží, které kdysi bylo zaslíbeno spravedlivým jako tisíciletá říše. Bude vynuceno nadpozemskou a nadlidskou mocí, která jest dána Vyslanci Božímu k vyplnění zaslíbení!

A znovu dostalo se indickému věštci, pozdějšímu králi Kašparovi ze země východu, příležitosti, aby nyní odpykal dvojí zklamání. Bylo mu to povoleno jako poslední možnost. Aby mohl spolupůsobiti při posledním dění. Tentokrát ne sice pozemsky, ale přece duchovně.

A teď vyplní se veškerá zaslíbení, nezadržitelně a nezměnitelně, jak jest tomu v určení Božím! Ani jedno z nich nezůstane otevřeno, neboť kruh začíná se již zvolna uzavírati. A s částí Abdrushin – Par- sifal spojuje se nyní v samotném pozemském těle ještě i jeho část Božská a tak povstává nyní v této hrubohmotnosti Imanuel, který byl všemu lidstvu zaslíben již prorokem Izaiášem! Lidé se sice snažili uváděti zaslíbení Imanuele, Syna Člověka, jako totožné se zaslíbením Ježíše, Syna Božího. Ukazuje to však jenom nedostatečnost lidského pochopení, dokonce i vůči nejzřetelnějším a jednoznačným sepsáním bible. Když se již mohla státi chyba, že na pojem označení Syna Bo- žího a Syna Člověka chtělo se hleděti jako na pojem souznačný, pro- tože se v tom nikdo nevyznal a věřící byli příliš bázlivi, než aby přijali myšlenku na dvě osoby, musel by přece zřejmý poukaz na dvě úplně rozdílná jména v zaslíbení přivésti k úsudku, že se jedná o dvě oso- by. Proto blaze všem lidem, kteří ještě v poslední hodině mohou v sobě přijíti k poznání!

 

Amen!